Ze Srbska do Berouna

Nedaleko Prahy směrem na západ, půlhodinku cesty autem, vlakem nebo autobusem, na vás čeká otevřená náruč přírody, jen tu a tam poznamenaná rukou člověka. V samém srdci chráněné krajinné oblasti Český Kras tu odvážným badatelům nabízí dobrodružství nespočet úchvatných přírodních útvaru a množství naučných stezek. Oblast kolem Karlštejna, Bubovic, Svatého Jana pod Skalou a Berouna patří k oblíbeným místům pro rodinné výlety. Děti se snadno unaví, (ještě snadněji se přetáhnou) a velkolepé zážitky z cest jsou pak mnohdy přebity únavným cestování domů v doprovodu kňourání, vztekání a breku…

Vyberme si tedy jednu z mnoha tras, ideální i pro malé nožičky, dětská kola nebo kočárky, vedoucí ze Srbska do Berouna. Pokud se nebojíte trochy dobrodružství, ideální je jet vláčkem “dvoupatrákem” ze Smíchovského (nebo Hlavního) nádraží a nově dokonce až z Úval u Prahy. Pokud by se vám náhodou stalo, že si spletete vlaky a nasednete do rychlíku, nic se neděje, akorát Srbsku zamáváte z vlaku a projdete si procházku v opačném směru od Berouna, protože rychlíky staví až tam.

Takže od vlaku vyrazíme přes most (mineme nádražní restauraci, kde mimochodem výborně vaří a pro děti se vždy najde nějaká dobrá zmrzlina) a vydáme se proti proudu Berounky po jejím levém břehu. Po pár stech metrech opustíme zástavbu a můžeme se vrhnout “do lůna přírody”. Čeká na nás spousta překvapení.  Ideální prostředí pro klidnou rodinnou procházku, chvíle uvolnění a relaxace. Relativně široká a přehledná cesta, pevně ohraničená skalami a řekou, vám dává prostor popustit vašim ratolestem uzdu a nechat je dosyta vyřádit. Není větší radosti pro malé dětské srdéčko, než se čvachtat v písku, chodit do vody a zase zpátky, házet kameny do řeky, aby šplouchly co nejvíc, stavět si z jemného říčního písku jedinečné stavby a hledat mezi kameny v řece škeble a představovat si, že aspoň jedna z nich by mohla být perlorodka.

Jeskyně a skály. Zhruba kilometr od Srbska je jedna z prvních zastávek u informační cedule popisující slavnou Barrandovu jeskyni. Jeskyně je veřejnosti nepřístupná, ale dostat se k jejímu ústí může být pro naše malé horolezce zajímavou rozcvičkou na další lumpárny. Po dalších zhruba pěti stech metrech se dostáváme k soutoku Berounky a Kačáku (lávka). Odtud už vede nová (z r.2010) asfaltka až do Berouna.

Největší atrakcí našeho putování je lom Alkazar. Jde o starý vápencový lom, bohatý na pikantní i bolestivou historií a opředený mrazivými historkami z dob minulého století. Na své si ale přijdou děti, které mají rády pohyb, lezení po kamenech a dovádění. Až se děti dosyta vyřádí, můžeme pokračovat dál. Zhruba 400m za Alkazarem se odpojuje vpravo do lesa nenápadná odbočka mezi několika chatkami a za nimi je v stínu lesa ukryta křišťálová studánka, pramen vyvěrající z nitra lesa, která zaručeně osvěží a rozhodně neuškodí. Stojí za malou odbočku z trasy. Zbytek cesty už v podstatě ničím nepřekvapí. Za zmínku stojí statek, u kterého se pasou koně, často přímo u cesty, takže děti mohou zůstat v němém úžasu nad velikostí těchto nádherných zvířat a pořádně zblízka si je prohlédnout. V tuto chvíli už se před námi začne rýsovat železniční most přes Berounku, po Srbsku jediný a nejbližší přechod přes řeku. To bude cílová rovinka našeho putování. Až se k němu dostaneme, je třeba ho podejít, po pěšince na něj vyšplhat (proveditelné bez problémů i s kočárem), přejít přes řeku a dále pokračovat po panelové cestě kolem areálu podniku (Stavby Mostů a.s.) až k vlakovému nádraží.

Na závěr přidám ještě tip pro ty, kdo radši sází na jistotu a jezdí na výlety autem – v Berouně je parkoviště u nádraží placené parkovacími automaty. Oproti tomu v Srbsku je parkování zdarma a na nově zbudovaném záchytném parkovišti se vždy nějaké volné místo najde.