Třetí vzpomínka mé maminky:
Na zahrádce se zažije i spousta legrace.
Zahrádku jsme kdysi kupovali hlavně kvůli dětem. Znáte to: aby měly čerstvou nepráškovanou zeleninu, byly na zdravém vzduchu, měly pohyb atd. Ale právě děti na ní nejvíc zlobily. A tak se náš soused, veselá kopa, rozhodl, že děti vytrestá a udělá jim nefalšované zahradní strašidlo.
Přes obličej si přetáhl starou punčochu, přinesl z půdy starý kožíšek, dozadu na kalhoty si přišil kus něčeho, co vzdáleně připomínalo umolousanou šálu, a na hlavu si připevnil dva kornoutky od zmrzliny, které ještě předtím zmaloval do červena. Do ruky vzal pytel na brambory, vyplázl na nás jazyk a vykřikoval: „Blll, bll, já jsem čert!“ Vypadal spíš jako maskovaný bankovní lupič a my se smáli, až jsme se za břicha popadali. Ale u dětí, které nic netušily, by snad mohl vzbudit respekt.
Toho dne šly holky s manželem na procházku k řece, která protékala nedaleko naší zahrádky. To byla příležitost pro souseda! Zaklekl za udírnu a čekal, až se děti budou vracet.
Manžel měl instrukce, že při návratu nechá děti jít před sebou, aby narazily na strašidláckého čerta jako první.
Mezitím se ale sousedka, která do plánu nebyla zasvěcená, rozhodla nás na zahrádce navštívit. A jako správná návštěva nepřišla s prázdnou. Vyzbrojená platem vajec, čerstvě snesených jejími slepičkami, vykročila k brance naší zahrádky. Než jsem ji stačila varovat, míjela udírnu. Soused, slyšíc kroky, se domníval, že se vracejí děti. Vyskočil ze skrýše a s hlasitým: „Bll, bll, já tě vezmu do pytle!“ skočil před svou ženu. Ta leknutím upustila plato vajec na zem a vykřikla: „Lidi zlatí, čert!“ Soused, který viděl svou ženu i spoušť, kterou natropil, objal manželku a zmateně řekl: „Ale Zdeničko, to jsem já. Copak nepoznáš svého manžela?“ Sousedka zalamentovala: „Dědku stará, kdy už dostaneš rozum? Všechna vajíčka aby se vyhodila. Příště si lehni pod vlak a dělej, že seš mrtvej!“
„To je nápad! Copak dnešní děti věří na čerty?“ Zajásal soused. To už jsem zakročila i já: „Stop, žádné strašení nebude! To ať radši děti zlobí.“
Sousedka ještě pronesla: „Já se s tebou rozvedu.“ Ale nerozvedla se. A ani ta vajíčka se nevyhodila. Posbírali jsme je a večer byla smaženice pod širým nebem.
A soused své ženě svatosvatě slíbil, že už přestane se strašením. A tak naše děti zlobily dál…