Vzpomínky na babičku a dědu

Vzpomínáte si na to, jaké to bylo, když jste se svojí babičkou či dědečkem trávila prázdniny? Ne každému se poštěstí tuto vzpomínku oživit ve své paměti. Mně se to nepodařilo. Můj dědeček zemřel, když mi byl rok, tudíž si nepamatuji nic. Druhý dědeček z maminčiny strany zemřel více než 8 let před tím, než jsem se narodila. Pro mě tedy mužský vzor ve výchově chyběl.

Pro mě byli prarodiče ve znamení babiček. Vzpomínám si na obě dvě. Každá byla jiná. Od táty to byla velice silná žena. Trpěla cukrovkou, přišla skoro o zrak. Žila s náma, takže jsme s ní byli každý den v kontaktu. Dodnes přemýšlím, jak mohla zvládat nás jako vnoučata, když skoro neviděla. Mám na ní krásně vzpomínky. Druhá babička mi zemřela loni. Velice hodná, vstřícná, pro nás vnoučata by se rozkrájela. Dožila se necelých 80 let. Poslední roky jí ale trápily nemoci a s pamětí na tom nebyla nejlépe. Zemřela v den, co se narodil můj druhorozený syn.

Každý si ze života neseme různé osudy. Pro své dva syny mohu zajistit pouze jednoho dědečka, protože můj tatínek mi zemřel v době, kdy jsem ho nejvíce potřebovala, a o to ve 14 letech. Často na něj vzpomínám a říkám si, jak on by vychovával svá vnoučata.

Teď, když mám děti, jsem ráda, že se prarodiče mohou podílet na výchově mých dvou synů. Ne vždy se na výchově shodneme, ale to už tak má být. Babičky a dědečkové naše děti rozmazlují a rodiče by měli vychovávat. Dříve byli babičky k dispozici vnoučátkům. Dnes už tomu tak není. Babičku, kterou známe od Boženy Němcové, ta už také dnes není k mání.

Ať už máte babičku jakoukoliv, vždycky si jí važte a buďte vděčni za to, že se vašim dětem věnuje, byť jenom chviličku. Vaše děti tím neskutečně obohacují a vás také. Tu lásku a péči kterou jim věnují, jim pomáhají vytvářet dobré mezilidské vztahy. Zamhuřte občas oči a nechte své děti rozmazlovat, ať mají krásné vzpomínky na život s babičkou a dědou.

A jaké jsou vaše vzpomínky nebo zkušenosti s prarodiči?