VZDOR – nutná etapa života dítěte

V batolecím období začíná důležitá fáze vývoje člověka. Človíček si začíná uvědomovat sám sebe. Již není pouhým předmětem o který se pečuje, ale je sám sebou. Začíná projevovat sebecit – to je něco specifického pro člověka. Mezi živoucími tvory je u člověka tento cit, jak se domníváme jedinečný. Je to bohatství ze kterého čerpáme radost, rozkoš, bolest, elán, tvořivost a mnoho dalších citů a vlastností , kterými nakonec obohacujeme i celou společnost.

Kolem 2,5 let začíná dítě používat slůvko – JÁ, začíná si uvědomovat svoji jedinečnost, identitu, existenci a začíná se prosazovat. S tímto souvisí první projevy vůle – staví si své cíle, chce jich dosáhnout a jen velmi těžko je od jejich záměrů odkloníme. Některé činnosti chce realizovat zcela samostatně. Sebeprosazení přináší často projevy negativismu, kdy dítě vzdoruje – dětský vzdor. Probíhá u každého dítěte jinak silně, jinak dlouho trvá a jinak se projevuje. Vzdor dítě může projevovat aktivně (lehne si na záda, kope, křičí), nebo pasivně (sedne si do kouta a nemluví). Začíná nejasně tušit, že je jím manipulováno a ono se brání, protože se chce projevovat po svém (sebeuplatňování).  Dítě uplatní velmi důrazně samo sebe, když odepře poslušnost či splnění nějakého příkazu. Dítě třeba řekne, že k babičce jít nechce, přesto, že k ní chodí rádo a s velkým nadšením. Negativismus se někdy stupňuje tak, že dítko už téměř neužívá jiného slůvka než NE, na vše, co se mu předkládá. Tyto situace vyžadují velkou trpělivost rodičů. Ti si musí uvědomit, že i toto  je nutná etapa ve vývoji našeho dítěte, stejně jako první zub či první krůčky. Vždyť bychom sami neradi viděli, kdyby naše dítě bylo pouhou loutkou se kterou se dá libovolně manipulovat.

Někteří rodiče ovšem dokážou s dítětem zacházet tak přísně, že dítě ani nemá šanci si obdobím vzdoru projít. Bojí se projevit svoji vůli. Je hodné, poslušné, tiché, nezlobí. Ale jeho osobnost je v něm zlomená. Období vzdoru je prvním stupněm k vytváření vlastní osobnosti.

Se vzdorujícím dítětem nezacházejme násilně, tím vynutíme jen křik, zlost a prudké vášně, záchvaty zuřivosti. Při těchto záchvatech dítě miluje publikum, proto uděláte nejlépe, když se tiše seberete, odejdete a zavřete za sebou dveře. Za chvíli bude klid. Pak je třeba chovat se jakoby se nic nestalo. Návod na správné chování rodičů není. V žádném případě ale dítě neponižujte, neposmívejte se mu. To dítě ponižuje a znovu dráždí. Děti pak kolem 5. roku věku bývají už dobrými kamarády svých rodičů. Jsou učenlivé, družné a velice společenské.

Zdroj: M. Klímová – Fügnerová, Citová výchova v rodině – + vlastní poznámky z učiva ze středoškolské Psychologie