Vzácná kytka

Je tomu už dost let, co můj malý syn přinesl ze školky semínko. „Dal mi ho Denis. Prý je to pěkná kytka. Mami, můžu si ji zasadit u dědy na zahrádky?“ Zeptal se syn a ukázal semínko. „Zeptáme se dědy.” Bylo jaro a děda, aby uspokojil synovy pěstitelské touhy, souhlasil. Syn zasadil semínko a denně ho zaléval. Jezdili jsme na zahrádku na kole,  syn byl nadšený, když se objevil klíček, lísteček a následně malá rostlinka. A rostlince se hodně dařilo. Přerostla ostatní kytky na záhonku a šplhala se výš a výš. Jen žádný květ zatím neměla. Syn se pyšnil svým výpěstkem a těšil se, že až skončí školka a půjde do ní poslední den, donese neobvyklou květinu paní učitelce. To budou všichni čubrnět!

A málem čubrněli. Jen pár dní před koncem školy jsem přivedla na zahrádku svou kamarádku. Ta si všimla neobvyklé rostliny a hned se zajímala o její původ. „Tu si sem zasadil Lukáš, má to být nějaká vzácná kytka, chce ji vzít učitelce na konci školky.” Vysvětlila jsem kamarádce. „Já nevím, ale když jsem se minule dívala na televizi, ukazovali tam konopí. Nepěstujete si náhodou na zahrádce drogy?” řekla kamarádka. Společně jsme pak na internetu rostlinu skutečně našly. Kamarádka měla pravdu. Rostlinu jsme k nelibosti syna, který vůbec netušil, jaké semínko si přinesl, zničili a paní učitelce jsem koupila obligátní růži.

S pozdravem Vaše čtenářka Pavla Kroupová