Vývoj dítěte podle tabulek

Můj Kubinek nikdy nebyl tabulkové dítě, vždycky se vyvíjel trochu pozadu. Nejen tím, že byl kluk, a já byla maminka prvorodička a manuál k dítěti v porodnici nedávají, ale hlavně proto, že se Kubík narodil přidušený. Tím pádem jsem věděla, že vše bude trvat déle. Nesmírně mě ale rozčilovaly ostatní maminky na dětském hřišti, které se přímo pyšnily od kdy jim prcek leze, od kdy se staví, kdy udělal první krok a kdy udělal první bobek na nočník. Některé matky jsou tím posedlé a jakoby se schválně snaží předběhnout čas a děťátko ke všem důležitým mezníkům vývoje postrkovat. Přitom si neuvědomují, že mohou dítěti hodně uškodit. Chtějí prostě před okolím vypadat jako úžasné matky s ještě úžasnějším, ba přímo zázračným dítětem. Jistě, všechny chceme mít pocit, že právě naše dítě je to nejšikovnější, ale toto přece není tím důkazem. I moje babička mi básnila jak tenkrát její holky v 6. měsíci seděly bez opory a v 8. už dokonce seděly na nočníku a jiskřily jí přitom oči chloubou. Mě vyčítala, že kluk mi roste jak dříví v lese, že ho nedávám do postýlky a proto že se nenaučil brzo stoupat..a pleny mi nosil do 2,5 let, to jsem pro babičku byla ta nejhorší a nejlínější matka, co kdy viděla. Jenže co z toho když budu dítě posazovat dřív než bude jeho páteř připravená? Co z toho, že budu dítě schválně vodit za ručičky aby se rozchodilo přesně v roce či lépe ještě dřív? A co z toho, když ho posadím v 8. měsíci  na nočník a jeho mozek ještě k tomuto nebude zralý a nepochopí co se žádá? Jistě že když ho nechám trůnit půl hodiny, že tam loužička bude, ale bude udělaná nevědomky, tak k čemu to je?

Děti jsou prostě rozdílné a jejich psychomotorický vývoj může být velmi odlišný a rozdíl může být i několikaměsíční. Navíc mnoho jich určité dovednosti ovládá, ale protože jim nejsou příjemné, prostě je nedělají. Soutěžení opravdu není na místě. Na druhou stranu vývoj má určité stupně a miminko by mělo postupně ke všem dospět. Pokud se tak nestane, někde bude problém. Dětský lékař i neurolog vám řekne, abyste dítě nechali se vyvíjet jeho vlastním tempem a rozhodně se nepokoušeli mu v tomto snažení nějak pomáhat. Dítě dělá samo jen to, na co je jeho organismus, kostra, svaly a mozek zralé. Předbíháním vývoje jen ublížíte. Kostra kojence je měkká, z velké části tvořená chrupavkami  a například při předčasném posazování či postavení se páteř i žebra nepřirozeně vyklenou, takže dítěti se v této poloze může velmi špatně dýchat. Hrudní koš se předčasným posazováním může i zdeformovat, což v pozdějším věku povede k opakovaným zánětům průdušek.

Ale jsou i děti, které jsou jen velmi lenošné a takové je třeba malinko motivovat k pohybu. To ale každá máma pozná a vycítí. Já jsem v tomto směru opravdu nechala syna růst jak dříví v lese a nijak jsem mu v ničem nepomáhala. Až když jsem viděla, že se třeba naučil lézt, tak jsem ho jen podporovala a k lezení motivovala. Ale to už sám uměl. Chodit mi začal až ve 2 letech a to jsem byla velice ráda a co. Dneska chodí, běhá, vše je v pořádku. A díky 4 minutám po narození bez kyslíku jsem vděčná, že vůbec chodí. Všechny ty machrující maminky by se měli za sebe stydět. Vůbec nechápou, že řeší úplné zbytečnosti a hlouposti. Já obdivuji ty matky, které se starají o dítě postižené ať už mentálně nebo fyzicky či vážně nemocné. Většinou se starají sami, jelikož partner od nich odejde, hlavně kvůli postiženému dítěti, které ony prostě do ústavů dát nechtějí. V televizi se na takové dokumenty velice ráda dívám a uvědomuji si jaké štěstí mám ve zdravém dítěti a je úplně fuk jestli mi nosil pleny ještě ve 2.5 letech nebo ne.