Verbální vývoj v období 1 až 1,5 roku dítěte

V období 1 roku dítěte jsou již položeny základy mateřského jazyka, jakožto základy melodie, mimiky, gestikulace a základy používání hlasu.

Toto období bývá nazýváno jako stádium slovověty, stádium jednoslovných vět. Objevují se jednoslovné věty, první slova. Často jsou to podstatná jména či citoslovce, které vyjadřují pocity dítěte nebo imitující zvuky (např. bác, bum), přičemž jedno slovo může mít více významů (může být přáním, konstatováním, emocí). Neverbální projevy ztrácejí postupně na významu, přesto však patří do repertoáru komunikace dítěte. Na konci období dítě umí zpravidla 70 až 80 slov. Přesto pasivní zásoba převažuje nad aktivní. Dochází ke kvalitativnímu rozvoji řeči, dítě je schopno podat na požádání knížku a dát ji na zadané místo aj.

V tomto období si dítě osvojuje roviny mateřského jazyka: foneticko-fonologickou, gramatickou, lexikálně-sémantickou i pragmatickou.

Sovák (1989) pojímá vývoj verbální komunikace vzhledem k CNS. Vlastní řeč začíná na úrovni první signální soustavy. Pro zmiňované období přiřazuje konkretizaci v řeči, protože dítě sdružuje vjemy, představy osob, předmětů a situací spolu se slyšenými mluvními zvuky nebo sdružuje vybavené představy podnětů navzájem. Podle Sováka je základem pro vývoj vlastní řeči spojení konkrétních jevů a následné spojení slyšeného mluvního zvuku s konkrétním jevem. Spojováním slyšených mluvních zvuků s konkrétním podnětem se vytváří pojmová zásoba, která, jak již uvedl Lechta (2002), je zatím pasivní, bez schopnosti ji využít.

Dítě si nejdříve spojí slyšené zvuky s odpovídajícím podnětem, poté je teprve spontánně vysloví dle svých artikulačních zkušeností z období napodobovacího žvatlání, a to pomocí napodobování. Dítě tedy musí prvně porozumět, aby vyslovilo.

Klenková (2006) nazývá toto období jako stádium emocionálně volní, načež Sovák (1989) upozorňuje, že pojem emocionálně volní se používá spíše v psychologii, včetně následného stádia asociačně reprodukčního. Uvádí, že v rámci logopedie se tahle stádia nevyčleňují, nýbrž se považují za doprovodné jevy vývoje řeči.

Dítě v tomto období vyjadřuje verbálně svá přání, city a prosby. Užívání prvních slov však pro dítě neznamená zcela zánik žvatlání, to ještě přetrvává, především před usínáním. Dítě i nadále používá k dorozumívání neverbální komunikaci (gesta, mimiku, pláč aj.). Používaná slova mají komplexní význam. Dítě vyjadřuje jedním slovem celou větu, celé sdělení (např. „pá“).

Dítě si všímá osob, předmětů, věcí a zvířat ze svého okolí. Používá k pojmenování jednotlivých podnětů jednoduché pojmenování – období věcné (substanční) s převahou podstatných jmen. V následné fázi převažuje aktivita (činnost) dítěte. Nazývá se tedy obdobím činnostním (akčním), vyznačující se používání sloves.

Horňáková a kol (2005) dodávají, že v tomto období dochází ke znatelnému rozvoji porozumění řeči, dítě se již opírá o význam slova.

Asociace klinických logopedů vymezila vývoj hlásek mateřského jazyka dítěte jednoho roku starého na:
vokály – A, E, I, O, U a konsonanty – M, P, B, D, T, N, J .

Allen a Marotz (2005) uvádí, že řeč dítěte jedno a půl roku starého by měla být srozumitelná především pro okolí dítěte.