Dítě již zná své jméno, rádo o sobě mluví, ale ve 3. osobě. Je schopné pojmenovat předměty denní potřeby, pojmenovat a rozeznat časové výrazy den a noc. Může pokračovat frustrace z nepovedené komunikace. Objevuje se přesný transfer gramatických jevů. Lechta (2002) nazývá toto období jako období lexémizace.
Pokračuje prudký rozvoj řeči. Dítě zjišťuje, že pomocí verbální komunikace může usměrňovat dospělé, což dítě motivuje ke časté komunikaci s dospělými.
Kutálková (2005) uvádí, že při vývoji řeči dětí jsou značné rozdíly, a to jak v rychlosti osvojení si slovní zásoby, tak ve schopnosti správné výslovnosti. Děti do 3 let často neumějí vyslovovat sykavky (C, Č, S, Š, Z, Ž). Během vývoje se sykavky nezačnou správně vyslovovat najednou, ale postupně. První bývá sykavka S.
Dítě se vyjadřuje rozvinutějšími větami, a to i s předložkami a spojkami. Přibývá vlastních vyprávění dítěte.