Velká neznámá v podobě polypu

Slovník cizích slov nám nabídne dvě verze. Buď se jedná o „přisedlé vývojové stadium některých žahavců“ nebo je to „stopkatý útvar, výrůstek na nosní sliznici“[1]. Moje zkušenost je však poněkud odlišná. V šestém týdnu těhotenství mi můj gynekolog oznámil, že MÁM POLYP. Do té doby jsem se s tímto pojmem nesetkala a vůbec mi to nevadilo. Jakožto prvotěhulka jsem byla vyděšená k smrti, co že to vlastně mám. Můj pan doktor je velmi milý, hodný a příjemný, ale moc toho nenapovídá. Na co se člověk nezeptá, to se nedozví. Tak jsem se tedy ptala. V mém případě se sice jedná o stopkatý útvar a výrůstek, jak o tom píše výše zmiňovaná publikace, ale nikoliv na nosní sliznici, nýbrž na děložní…

To ovšem mění situaci, protože jsem těhotná a takový polyp těhotenství neprospívá. Proč? Protože ta potvůrka vykukuje z čípku a lehce otevírá porodní cesty, což by se nemuselo líbit miminku.

Výsledkem tedy bylo, že počkáme na začátek druhého trimestru a pak půjdu do nemocnice na „odkroucení polypu“. Nevyděsil mě tolik ani tak pracovní název zákroku, jako spíše informace, že to bude probíhat pod celkovou narkózou. Vždyť jsem přece těhotná a všechny látky, které se dostanou do mého těla, frčí rovnou po dálnici k malému tvorečkovi, který se u mě snaží vyrůst! A to jsem ještě nečetla materiály z nemocnice, které jsem měla před nástupem podepsat.

Nakonec mě uklidnila doktorka, která se specializuje na problematiku polypů, čípků a jiných anomálií. Celkové narkózy se bát nemusím, bude velmi šetrná a zákrok potrvá jenom pár minut. Miminko má po 12. týdnu vyvinuté již všechno potřebné a proto se zákrok dělá až v této fázi. S chladnou hlavou jsem tedy nastoupila do nemocnice, v mém případě i s taškou (župan, papuče, hygienické potřeby), protože zůstanu jeden den, resp. noc, v nemocnici. Netěhotné ženy odchází krátce po zákroku domů.

Můj klid byl ten tam už u předoperační prohlídky. Doktorka, která mě dostala na starosti, nemohla polyp najít. Zavolala si tedy na pomoc kolegu doktora a nechala si přinést i extra jiné nářadí. Nakonec se polyp našel a předoperační kolečko pokračovalo dál. Všichni byli příjemní, vstřícní, dokonce jsem potkala i vtipkujícího saniťáka, který se snažil všechny odsouzené na operační sál nějak rozptýlit.

Přišel se mi představit doktor, který mě měl operovat, zeptal se na sadu obvyklých otázek, ujistil se, že se jedná opravdu o pacientku, která má jít teď v tuto chvíli na stůl a už to mohlo začít. Všechno mi popsal a vysvětlil a pak už jsem spala. Po probuzení jsem se cítila jako po krátkém šlofíku a poděkovala jsem zúčastněným za vstřícnost. Jaké bylo mé překvapení, když mi oznámili, že mi NIC neudělali. Žádný zákrok neproběhl, jenom se na mě všichni podívali, zavolali kolegu doktora na radu a probudili mě. Jsem totiž speciální případ, můj polyp se rozhodl přirůst k čípku, čímž si zvolil jinou metodu odstranění než je obvyklé odkroucení. Jeho volba metody však nebyla šťastnou kombinací s mojí volbou těhotenství, příliš by zvýšila riziko potratu a to jsme nechtěli nikdo. Přes noc si mě tam stejně nechali, dostala jsem kapačky hořčíku a tablety na doma. Kontrola za 14 dní.

Výsledek je takový, že jsem stále na rizikovém těhotenství. Polyp má totiž tu hloupou vlastnost, že krvácí a klidně i bezdůvodně. Pak se ocitnete v slzách na pohotovosti a zjistíte, že se vlastně nic neděje. Pokud budu mít štěstí, tak odcestuje spontánně při porodu a už se to nebude muset řešit. V opačném případě mě čeká po porodu ještě pár návštěv u doktorů. Jenom doufám, že už žádnou neplechu dělat nebude a nechá moje miminko pěkně růst a vyrůst.

Přeji všem maminkám, které mají obdobný problém hodně trpělivosti.