Vánoční koření

Vánoce jsou především o různých vůní a to vůních koření. Vánoční cukroví tvoří především specifické koření a to: skořice, hřebíček, vanilka, zázvor, badyán a anýz. Určitě byste vyjmenovaly mnoho dalších koření, ale tyto jsou opravdu typické. S prvním přítelem jsme si rádi pochutnávali na zázvorkách od jeho skvělé babičky. Velice ráda na to vzpomínám, i když naše cesty se rozdělili, je to už dlouho a nyní mám šťastnou rodinu. S manželem si potrpíme na anýzkách nebo vanilkových rohlíčcích. V každé rodině je oblíbený určitý druh cukroví např. Tlapky, perníčky, skořicové hvězdičky. Základech všech těchto laskomin je především koření. Moc mě zajímalo, odkud tyto koření pochází, jaký mají význam pro zdraví. Pojďte se se mnou na to podívat.

Vanilka
Máte rádi vůni vanilky? Připomíná vám vánoce a pečení cukroví? Mě ano. Dříve jsem znala pouze vanilkový cukr v sáčku, dnes si dělám svůj. Nevíte jak? Čtěte dál a nechte se inspirovat. Při studiích na vysoké škole jsem chodila často kolem jednoho obchodu s kořením. Nedalo mě to a jednou jsem vešla dovnitř. Tu nádhernou vůni všech možných koření si pamatuji dodnes. Koupila jsem si vanilkový lusk. Přemýšlela jsem, jak ho využiji. Doma jsem si vzala dózičku, kterou jsem naplnila 1kg moučkového cukru, dovnitř dala vanilkový lusk, který jsem předtím nařízla a zasypala jsem vrstvou moučkového cukru. Nechala jsem lusk takto asi 4 týdny. Pak nastal čas pečení cukroví. Když jsem dózičku otevřela, ta vůně, no prostě nádhera. Cukr jsem použila na obalování vanilkových rohlíčků, tlapek a také do těsta. Od té doby už používám při pečení vánočního cukroví tento cukr. Opravdu nemá chybu. Vyzkoušejte a budete překvapeni, jak lze jednoduše vykouzlit z malého lusku tolik vanilkového cukru.
Mimo čokoládu se v Evropě vanilka používala a dodnes používá do množství sladkých jídel, je důležitou součástí čajového pečiva, ovocných i čokoládových dezertů a samozřejmě pudingů a sladkých omáček. Pověstná je samozřejmě vanilková zmrzlina. Do naprosté většiny těchto výrobků se však nepoužívá přírodní vanilka ale mnohem levnější syntetický vanilín. Ten se vyrábí poměrně snadno z dřevěného odpadu v papírenském průmyslu. Čistý vanilín má vůni podobnou přírodní vanilce ale postrádá její jemnou chuť i vůni.
Původní domovinou vanilky je oblast Yucatanu (jižní Mexiko, Guatemala a Belize).Vanilka je plodem bíle kvetoucí orchideje. Sklízí se jako dlouhé zelené tobolky, které nemají žádnou chuť ani vůni. Aromatické látky jsou vázány na glykosid a musejí se uvolnit fermentací podobně jako u kávy, čaje nebo kakaových bobů. Tento proces trvá několik týdnů až měsíců a sestává se z máčení v horké vodě a pařením na slunci. Do konce fermentace ztratí vanilka asi 80% objemu a před expedicí ještě zraje měsíc až dva, aby se plně rozvinula její vůně i chuť. Než se vanilka dostane k zákazníkovi, trvá to často i rok od sklizně. Právě pracnost a zdlouhavost výroby dělá vanilku velmi drahou a ceněnou.
Nejlepší způsob skladování vanilky je ve vakuovém balení. Po rozbalení pak uzavíráme do skleněné nádoby, kterou ale pravidělně odvětráváme. Pokud i tak vanilkové lusky vyschnou, můžeme je před použitím krátce ponořit do teplé vody, aby lusky opět změkly.

Skořice
Když se řekne skořice, většina lidí si představí jablečný závin, jablkové koláče, perníky a samozřejmě vánoční cukroví. Představa skořice na kuřecím mase nebo s rybou je pro středoevropany velice zvláštní. To v zemích, odkud skořice pochází (Jihovýchodní Asie), ji dokážou přidat do nejširší palety jídel. Například indická směs Garam másala obsahující skořici se přidává do luštěnin, zeleninových omáček nebo ke kuřecímu masu. Jihočínská směs pěti vůní, která obsahuje kromě skořice také sečuánský pepř, badyán, fenykl a hřebíček, se používá na kuřecí nebo kachní maso. V Indonésii a Thajsku je často součástí ostrých karí past, bez kterých by zdejší kuchaři nemohli existovat.
Skořici zná lidstvo skoro 4000 let, ale ještě poměrně nedávno (ve 14. století) získávali skořici domorodci z divoce rostoucích stromů v pralese.
Skořice je vlastně kůra sloupnutá převážně z tříletých větviček, které jsou zbaveny všech postraních větévek a listů. Dále je kůra zbavena hořké vnější vrstvy a zbytků vnitřního lýka. Pak jsou pásy kůry sušeny na přímém slunci, kde získávají svoji typicky hnědočervenou barvu a hlavně se kroutí do úhledných roliček.
Přestože botanici znají více než 150 druhů skořicovníku, pro potravinářské účely se používají tři. Skořicovník pravý nebo cejlonský, Skořicovník burmanův nebo indonéský a Skořicovník čínský. Za nejkvalitnější je považována skořice cejlonská, má největší obsah vonných silic a má jemnou chuť i vůni a tvoří krásné pravidelné svitky.
Vůně je hořkosladká silná, teplá, příjemná. Skořicový olej silně prohřívá, posiluje srdeční činnost. Pomáhá při únavě, pocitech chladu, angíně pektoris, ulevuje při dýchacích obtížích, posiluje oslabenou imunitu. Blahodárný vliv má i na trávicí trakt – upravuje pomalé zažívání, povzbuzuje chuť k jídlu, ulevuje při průjmovém onemocnění, zmírňuje nutkání na zvracení. Harmonizuje, uklidňuje při vyčerpání a depresi. Vhodná také k léčbě infekcí močopohlavního ústrojí.
Upozornění:
Není vhodný pro těhotné ženy, nepoužívat v době kojení, při epilepsii a alergických dispozicích – skořice je alergen.

Badyán
V Evropě se stejně jako většina sladce vonících koření (hřebíček, skořice, aj.) i badyán používá hlavně ke kořenění moučníků a sladkých jídel. Čínská a vietnamská kuchyně však kombinuje tyto koření s ostrými a vytvářejí velice aromatické směsi. Typickým příkladem je koření pěti vůní, které se skládá z badyánu, fenyklu, hřebíčku, skořice a sečuánského pepře. Tato směs je používána na kuřecí i kachní maso nebo do kořeněných omáček.
Mletý badyán se používá do perníků, jablečných moučníků, do kořenících směsí nebo třeba do hruškových povidel. Při dávkování musíme být opatrní, protože badyán je velice aromatický a při větší dávce bude i kachna na pomerančích chutnat jako perník. V porovnání s anýzem obsahuje přibližně dvojnásobek vonných silic.
Celý badyán se přidává třeba do ovocných kompotů a do svařeného vína. A zvláště před vánoci jsou nejžádanější celé badyánové hvězdičky, vhodné na dekoraci.
Badyán pochází z Číny a Vietnamu, kde se používal od nepaměti nejen jako koření ale i jako léčivá rostlina. Žvýkal se celý pro osvěžení dechu a připravovali se z něj léky proti nadýmání, kolice nebo nevolnosti.
Pěstování a sklízení badyánu není nijak náročné. Badyáník pravý je nevelký, stálezelený strom, nenáročný na teplotu. Plodí sice až po šesti letech, ale potom může dávat plody několik desítek let. Po odkvetení se vytvoří známé souplodí, které ve zralosti pukne a odhalí lesklá semena. V tomto čase se badyán sklízí a po usušení je ihned připraven na prodej.
Pro kořenění se používá celá hvězdička, protože silice (vonné látky) obsahuje hlavně oplodí. Samotná uvolněná semínka se nepoužívají, není z nich žádný užitek.

Zázvor
Zázvor je koření získané z oddenků stejnojmenné rostliny. Má výraznou pryskyřičnou vůni a žlutou nebo černou barvu. Je nezbytnou součástí indické a čínské kuchyně. Čerstvý, sušený, vařený i nakládaný působí příznivě na lidské zdraví. Je příznivý při potlačení rakoviny.
Zázvor se nejčastěji používá jako koření nebo dochucovadlo v různých formách – čerstvý, sušený, drcený, nakládaný či kandovaný. Obsahuje éterické oleje, zázvorovou silici a ostrou štiplavou látku nazývanou gingerol.
Zázvor je velice dobrým pomocníkem při různých nevolnostech, při cestování, v těhotenství, při potlačení rakoviny, pomáhá proti bolestem hlavy, infekcím horních dýchacích cest nebo při průjmových onemocněních. Působí jako afrodiziakum.
Nakládaný zázvor prohřeje celý organismus a má jemně povzbudivé účinky. Disponuje mnoha zdraví prospěšnými látkami, pročišťuje organizmus a podporuje chuť k jídlu. Používejte ho ale s rozmyslem, může totiž způsobit nepříjemné potíže.

Anýz
Koření anýzu jsou malé kuličky, plody rostliny dorůstající do výšky asi 0,6 metru, jež se pěstuje především v Indii, jižním Rusku a Střední Americe, ve Španělsku, Indii, Turecku, Mexiku, na Slovensku i u nás na jižní Moravě. Chuť anýzu je sladce lékořicová s příchutí fenyklu. Pochází z Egypta a Sýrie a vedle kmínu je to jedno z nejstarších a nejrozšířenějších koření.
Anýz známe jako celý nebo mletý. Toto koření výborně dochutí sladká i pikantní jídla, např. různé koláče, bonbóny, cukroví, keksy, velmi populární je při dochucování alkoholických nápojů jako jsou řecké ouzo, turecké raki, arabský arak a anýzovka. Také dodá chuť různým omáčkám, rybí polévce a pečivu, především chlebu. Také se používá k nakládání červené řepy, červeného zelí a okurek. Velmi příjemný je v hruškovém a jablečném kompotu. Je oblíbený v indické a čínské kuchyni.

Hřebíček celý
V naší kuchyni zdomácněl už před staletími. Díky pikantní chuti a velmi příjemné vůni je v některých nápojích a pokrmech téměř nepostradatelný. Toto každému známé koření, plné vůně, jsou sušená nerozvitá květné poupata tropického stromu hřebíčkovce. Stejně jako poupata voní i listy. Jako koření se sklízejí poupata v období, kdy ze zelené barvy přecházejí do červené, v této době mají nejvíc aromatických látek. Kvalitní hřebíček má být tmavohnědý, se světlejším poupátkem a pokud stisknete nehtem „stopku“ objeví se malé množství oleje.
Hřebíček se používá při speciální úpravě masa, v uzenářství, likérnictví, při nakládání zeleniny a hub, do omáček a kečupů, v menším množství i do vývarů. Mletý se přidává do perníků, koláčků a vánočního pečiva.
Má silně dezinfekční a lokálně znecitlivující účinky. Zabraňuje vzniku paradontózy, zubního kazu a podporuje tvorbu bílých krvinek. V čínské medicíně se toto koření používá jako jedna ze složek přípravků léčících zhoubné nádory.

Zdroj:
www.korenionline.info
http://koreni.cz
http://zazvor.com/
www.korenikralu.cz
www.koreni-gastro.cz
Časopis Maminka, prosinec 2011.