Máte rádi vůni vanilky? Připomíná vám vánoce a pečení cukroví? Mě ano. Dříve jsem znala pouze vanilkový cukr v sáčku, dnes si dělám svůj. Nevíte jak? Čtěte dál a nechte se inspirovat. Období předvánoční bude za chvíli. Při studiích na vysoké škole jsem chodila často kolem jednoho obchodu s kořením. Nedalo mě to a jednou jsem vešla dovnitř. Tu nádhernou vůni všech možných koření si pamatuji dodnes. Koupila jsem si vanilkový lusk. Přemýšlela jsem, jak ho využiji. Doma jsem si vzala dózičku, kterou jsem naplnila 1kg moučkového cukru, dovnitř dala vanilkový lusk a zasypala jsem vrstvou moučkového cukru. Nechala jsem lusk takto asi 4 týdny. Pak nastal čas pečení cukroví. Když jsem dózičku otevřela, ta vůně, no prostě nádhera. Cukr jsem použila na obalování vanilkových rohlíčků, tlapek a také do těsta. Od té doby už používám při pečení vánočního cukroví tento cukr. Opravdu nemá chybu. Vyzkoušejte a budete překvapeni, jak lze jednoduše vykouzlit z malého lusku tolik vanilkového cukru.

Latinské jméno:Vanilla fragrans

Používaná část rostliny: tobolky

Chuť a vůně: sladká, specifická vůně

Zeměpisný původ: tropy v Jižní Americe

Mimo čokoládu se v Evropě vanilka používala a dodnes používá do množství sladkých jídel, je důležitou součástí čajového pečiva, ovocných i čokoládových dezertů a samozřejmě pudingů a sladkých omáček. Pověstná je samozřejmě vanilková zmrzlina. Do naprosté většiny těchto výrobků se však nepoužívá přírodní vanilka ale mnohem levnější syntetický vanilín. Ten se vyrábí poměrně snadno z dřevěného odpadu v papírenském průmyslu. Čistý vanilín má vůni podobnou přírodní vanilce ale postrádá její jemnou chuť i vůni.

Lusky zbavené dřeně můžeme ještě použít třeba do svařeného vína, nebo je vhazovat do lahve s třtinovým rumem a nechat macerovat. Takový rum je opět skvělý do dezertů a sladkých krémů, na flambováni, při kterém se vanilka uvolní a intenzívně provoní pokrm i celou kuchyň.

Zpracování vanilky

Můžete jí dát do alkoholu jako je rum, medovina nebo vodka opět nechat několik dní aromatizovat. Takový vanilkový rum nebo vodka jsou skvělé do míchaných nápojů i samozřejmě přímo k pití.

2 vanilkové lusky můžeme rozmixovat s 0,5 kg krystalového cukru získat tak 100 % přírodní vanilkový cukr.

Do omáček nebo pudingů se lusk dá do studeného mléka a vyvaří se. Vanilku na závěr samozřejmě vyndáme a po opláchnutí ji můžeme zužitkovat třeba do výše zmíněného vanilkového cukru.

Do těst, nebo tam kde je v receptu mletá vanilka se používá dužina z lusku. Ostrým nožem vanilu podélně rozřízneme a vyškrábneme droboučká černá semínka, která se dále používají.

Lidé se stále více obracejí k přírodě a k přírodním produktům a místo syntetických aroma používají pravou vanilku, mandle nebo pistácie. Mohlo by se zdát, že vanilinový a vanilkový cukr je to samé, ale kdo je jednou ochutnal, poznal veliký rozdíl.

Nejdůležitější obsahovou látkou vanilky je aromatický fenolický aldehyd vanilin, který je odpovědný za příjemnou vůni a sladkou chuť tohoto koření. Vzhledem k vysoké ceně přírodního koření je vyráběn jako náhrada také synteticky, je však proti přírodnímu aromatu, které obsahuje mnoho desítek dalších organických látek, méně lahodný a má ostřejší chuť. V Československu byl proto v polovině 20. století vyvinut a patentován jako vhodnější náhražka jeho derivát etylvanilin.

Historie

Původní domovinou vanilky je oblast Yucatanu (jižní Mexiko, Guatemala a Belize) a místní kultury ji používali do nápojů, jejíž hlavní složka byl kakaový prášek rozmíchaný ve vodě a dochucený různými druhy koření. Kromě vanilky používali také nové koření nebo skořici, ale i chilli a pepř. Pití čokolády bylo velice obřadní a často se používalo pro kultovní účely.

V Evropě se vanilka z počátku používala pouze ke stejnému účelu jako v Jižní Americe, a to k dochucení čokolády. Ta se stala 17. století velice oblíbenou a módní záležitostí mezi evropskou aristokracií. Byla připravována téměř výhradně sladká a hlavní změnou bylo použití mléka místo vody.

Vanilku začali používat Aztékové v 16. století, a to jako dochucovadlo svých kakových nápojů, které nabízeli i španělským dobyvatelům. A právě Španělé představili vanilku a kakao v Evropě. Až o dvě století později se vanilka začala používat jako přísada do tabáku a parfémů. I přes mnohé pokusy o pěstování vanilky v Evropě, bylo ještě v 19. století 100% úrody vanilky sklízeno v Mexiku. Vanilka se začala pěstovat i jinde po světě až po úspěšném zavedení umělého opylení květů. V současnosti je vedle Mexika největším producentem vanilky Madagaskar, kde se produkuje asi 80% světové sklizně vanilky, Uganda či Tahiti.

Pěstování a zpracování:

Vanilka je plodem bíle kvetoucí orchideje. Sklízí se jako dlouhé zelené tobolky, které nemají žádnou chuť ani vůni. Aromatické látky jsou vázány na glykosid a musejí se uvolnit fermentací podobně jako u kávy, čaje nebo kakaových bobů. Tento proces trvá několik týdnů až měsíců a sestává se z máčení v horké vodě a pařením na slunci. Do konce fermentace ztratí vanilka asi 80% objemu a před expedicí ještě zraje měsíc až dva, aby se plně rozvinula její vůně i chuť. Než se vanilka dostane k zákazníkovi, trvá to často i rok od sklizně. Právě pracnost a zdlouhavost výroby dělá vanilku velmi drahou a ceněnou.

Vanilka se do prodeje dostává celá nebo mletá, popřípadě již namíchaná s cukrem jako vanilkový cukr. Při nákupu celých vanilkových lusků sledujete, jestli není vyschlý a zlámaný. Lusky jsou totiž měkké a pružné ale špatným skladováním vysychají a ztrácí aroma. Z tvrdých lusků nelze použít dužinu, která se používá do pečiva.

Vanilka je ze všech plodin nejnáročnější na práci při jejím zpracování. To z ní dělá po šafránu druhé nejdražší koření světa.

Celý proces pěstování vanilkyod obdělávání, přes opylení až po sklizeň je prováděn ručně bez použití strojů.

Dělníci bězně opylují okolo 2000 květůvanilky denně.

Květy na jednou trsu, kde jich je cca 20, se otvírajjí postupně, vždy jen na několik hodin. Pokud během této doby nedojde k opylení, druhý den květ odpadne.

Nejdelší vanilkové lusky bývají až 20 cm dlouhé.

Skladování vanilky

Nejlepší způsob skladování vanilky je ve vakuovém balení. Po rozbalení pak uzavíráme do skleněné nádoby, kterou ale pravidělně odvětráváme. Pokud i tak vanilkové lusky vyschnou, můžeme je před použitím krátce ponořit do teplé vody, aby lusky opět změkly.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Vanilka

www.korenikralu.cz