Už nikdy řízek!

Autor: Lenka Mynaříková

Pro spoustu rodičů, jejichž děti v období dospívání nebo dokonce i dříve, než se ono dospívání začne projevovat, oznámí, že od teď končí s ubližováním zvířatům, přestávají jíst maso a stávají se těmi, pro které se vžilo označení „vegetariáni“, je to přinejmenším obtížná situace. Co to vlastně vegetariánství je a jaký je jeho vztah k poruchám příjmu potravy, tomu se věnují následující odstavce.

Hra o kompromis

Pokud rodiče smýšlejí stejně jako děti, je vše samozřejmě jednodušší. V České republice ale není vegetariánství ještě zažité a rozšířené tolik jako v zahraničí a navíc se týká spíše mladších generací. Ty starší, odchované myšlenkou, že maso na talíři je teprve to pravé jídlo, a že zelenina nebo ovoce vlastně vůbec žádnou pořádnou stravou nejsou, zdomácnění vegetariánství u nás příliš nepřejí. Rodiče mají často jasno v tom, jak na rozhodnutí svých dětí reagovat – zakázat. Děti ve snaze upevnit si svoji těžce se rodící identitu protestují a brání svá přesvědčení a společné rodinné obědy se namísto svátečních okamžiků klidu stávají bitevním polem a místem jízlivých slovních přestřelek. Děti jsou přesvědčeny, že pravda je na jejich straně, protože co je špatného na tom, chtít neubližovat zvířatům? Rodiče, plni obav, aby děti netrpěly podvýživou a nedostatkem živin, naopak hájí své pozice. Bedlivě sledují potomka, zda se jim nezačíná ztrácet před očima, a ten se naopak snaží věčnému dohledu uniknout. „Vegetariánství bylo pro mě cestou, jak najít lepší souznění mezi tělem a duchem. Bohužel mě ale současně vzdálilo od mých rodičů, kteří zbožňují maso, a společné jídlo bylo najednou nemožné,“ říká 18letá Jana.

Dát jednoznačnou radu, co v takové situaci dělat, není možné, i když by to rodiče uvítali. Žádné zázračné zaklínadlo, které by děti zase „přivedlo k rozumu“, neexistuje. Stejně tak pokus domluvit rodičům a naladit je s dětmi na stejnou notu se nejspíš nesetká s úspěchem.

Proti lidské přirozenosti

Vegetariánství, tedy životní styl, který spočívá ve vyhýbání se různým skupinám živočišných produktů – především ve stravě, ale ve svých ortodoxnějších formách, jako je veganství, také v oblékání nebo kosmetice – nabírá v posledních letech na popularitě, přestože již dávno nejde v první řadě o boj za práva zvířat, ale daleko spíš o módní trend zviditelňovaný zejména v zahraničí filmovými a jinými celebritami. Ozývají se samo sebou i kritické hlasy, které vegetariánství označují za cosi nepřirozeného, za nebezpečnou formu omezení příjmu potravy, která může vést až k podvýživě. Vezmeme-li však v úvahu prokázaná pozitiva, jako je snížení rizika chronických onemocnění, zlepšení celkového zdravotního stavu a pocit větší životní energie spolu s doloženými psychickými efekty, jako je větší duševní klid, pocit harmonie nebo zvýšená schopnost relaxace, můžeme říct, že vegetariánství neškodí, spíše naopak. Jen je třeba vzít ho za správný konec.

Vegetariáni od McDonald’s

Mnoho dospívajících, kteří se prohlašují za vegetariány, se stravuje především v sítích rychlého občerstvení typu McDonald´s, a pro jejich rodiče je jistě těžké vidět na vegetariánství nějaká pozitiva. Existuje zkrátka správná a špatná cesta. Základní pravidlo zní: pokud se rozhodnete nejíst maso, musíte ho nahradit dostatkem bílkovin a tuků z jiných zdrojů, a ty se liší podle toho, jakou formu vegetariánství zvolíte. Podle toho, do jaké míry se vyhýbají živočišným produktům, jsou u nás nejpočetnější semivegetariáni (nejedí pouze červené maso, takže se nejedná o „pravé“ vegetariánství), lacto-ovo vegetariáni (z živočišných produktů jedí mléčné výrobky a vejce, můžeme se setkat také s lacto- nebo ovo-vegetariány, kteří jedí buď mléčné výrobky, nebo vejce), pesko-vegetariáni (nejedí maso kromě ryb a mořských plodů), polu-vegetariáni (jedí pouze kuřecí maso), méně početní jsou vegani (nejedí žádné živočišné produkty včetně medu). Ještě vzácněji se můžete setkat s frutariány (jedí jen ovoce a některé druhy zeleniny) nebo vitariány (ti zas jedí jen syrovou rostlinnou stravu).

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 4/2012, Předplatné časopisu si můžete objednat na: www.detiamy.eu