Vytvořte si vlastní 
20.11.2011 
Toto jsou mé zápisky z prvních dní po příchodu z porodnice:
Milý Lukášku!
Co se děje? Proč pláčeš? A proč já nedokážu přijít na to, proč pláčeš? Kdo by si byl pomyslel, že být rodičem je tak obtížné?
…Jaký je to rozdíl mezi tím, být něčí dcerou, a tím, být rovněž něčí, tvou, matkou. Nemůžu se vyronat s tím, jak jsi bezbranný a zcela okázán na mě. Vše se teprve učím.V nemocnici vypadalo mateřství dobrodružřně a napínavě. Ale tady, doma, jsem na romantiku nějak příliš unavená. Jsou dny, kdy je uměním rozeznat, kdo pláče víc, zda ty, nebo já. Milý Lukášku, myslíš, že to zvládneme?
Za pár měsíců:
Milý Lukášku!
Byla jsem to skutečně já, kdo ve skrytu duše pochyboval, že jedno malé děťátko by mohlo od základu změnit náš život? …Ještě jsem se musela mnoho naučit! Měls to se mnou hodně těžké v těch prvních měsících, že? Snažila jsem se tě ukonejšit jednou rukou, zatímco druhá překotně listovala stránkami Péče o dítě! Teď je to už, myslím, mnehem lepší. Ještě to sice není ono, přesto si však myslím, že si na nás začínám zvykat.
Ano, nebojme se učit se. Máme pud mateřství v sobě. Každá máma si nejdřív osvojuje to, co má v sobě zakódované. Být matkou je to nejkrásnější poslání v životě…
Rubrika: 
