Téměř čtvrtina maminek by si přála tři děti

Statistici bijí na poplach, Češi stárnou a dětí se rodí méně, než by bylo  potřeba. Jak je to s preferencemi českých maminek ohledně ideální velikosti rodiny a počtu dětí? Na to se ve svém průzkumu zaměřil server Modrý koník, který sdružuje jednu z největších aktivních komunit v oblasti těhotných žen a maminek. Průzkumu se zúčastnilo více než 2500 respondentek.

„Všichni pořád říkají, jak mají Češi  málo dětí, ale já to ve svém okolí nepozoruji,“ říká čtyřiatřicetiletá Petra, maminka dvou dětí ve věku 6 a 4 roky. „Já sama bych chtěla ještě třetí dítě, ale manžel už tomu není nakloněn. Teď, když děti odrostly z plenek, naučily se jezdit na kole a různé jiné sporty a dá se s nimi podnikat už spousta věcí, se mu už nechce vracet  se znovu ke kočárku. Třeba ale časem ještě názor změní, pár let na rozmyšlenou ještě máme,“ popisuje situaci ve své rodině. „Kolem nás je poměrně hodně rodin, které o třetím dítěti uvažují, nebo ho mají. Například ve školce, kam dochází dcera, je zhruba třetina dětí z více než dvou sourozenců. Naopak jen výjimečně se objevují jedináčci,“ líčí poměry ve svém okolí.  Tento stav potvrzuje i průzkum serveru http://www.modrykonik.cz/. Na otázku ´Jaký je podle vás ideální stav dětí v rodině? ´ odpovědělo téměř 70% zúčastněných, že podle nich je optimální počet dětí 2, ovšem více než 25% preferuje 3 děti a dokonce 4,3% respondentek upřednostňuje ještě větší rodinu. Naproti tomu  jen 2,3% dotazovaných si myslí, že ideální  je mít jedináčka.

Samozřejmě tento průzkum odráží přání žen, realita je jiná. Ve skutečnosti klesl průměrný počet dětí, které porodí jedna žena, hluboko pod 2.

Kde je důvod rozporu? Příčin nalezneme více. Tou základní je to, že průzkum nezahrnuje bezdětné ženy, a těch je také nezanedbatelný počet. A jaké jsou další důvody?

Ekonomická situace. Ne každá rodina si může větší počet dětí dovolit. Velká rodina je nákladná záležitost a pokud je ve hře hypotéka, nejisté zaměstnání nebo nedostatečný výdělek, plány na pořízení dalšího potomka jdou obvykle stranou, ač si ho původně rodiče přáli.

Nesouhlas partnera je dalším faktorem, který hraje podstatnou roli. Tak jako u v úvodu zmíněné Petry se mužům častěji nechce opakovaně se vracet k miminkovskému věku dětí, spíše ocení, když už jsou děti samostatnější a přístupnější nejrůznějším aktivitám.

Rozpad dosavadního partnerského vztahu. To je také jedna z variant konce plánů na více dětí. Pokud jeden z rodičů zůstane s dětmi sám, má obvykle plné ruce práce se zabezpečením chodu rodiny. Pokud si pak najde jiného partnera, často se pak téma dětí znovu otevírá.

Návrat do zaměstnání může změnit pohled ženy na znovunastoupení na mateřskou dovolenou. Obvykle je cesta zpět do práce spojena s obavami, jak bude rodina nyní fungovat, jak žena vše zvládne, jak skloubí péči o dítě i domácnost a zda ještě je ve své profesi natolik dobrá, aby obstála. Pokud si vše dobře „sedne“, připadá některým maminkám škoda bourat nově zavedený řád a plány na dalšího potomka a s ním další pracovní výpadek přehodnotí.

Zdravotní důvody. Někdy člověk míní a plánuje a zasáhne nečekaně nemoc, otěhotnění se nedaří, je svízelný zdravotní stav dětí a podobně. A pak pochopitelně dostává přednost řešení stávající situace před novým mateřstvím.

Důvodů může být i více, nadějné ale je, že na velkou rodinu se začíná pohlížet jako na chtěné a vyhledáváné společenství. Je tedy šance, že ke změnám dojde i v reálné společnosti.