Strach

Strachu se dítěti naučí teprve od okolí. Zejména strach před cizími osobami je uměle vypěstován poznámkami jako „Dám tě čarodějnici“. V tom okamžiku dítě ještě nejeví porozumění, ale postupně se mu to v hlavě rozleží a v době, kdy už dávno na svůj žert zapomenete, vyvine se u dítěte strach před cizími osobami. Mnohé děti se začnou bát proto, že na ně křičíme. Sáhne – li dítě na něco horkého a maminka zakřičí, dítě se lekne více maminky než tepla předmětu a začne plakat. To není dobrá cesta. Maminka nemá před dítětem jevit strach, protože se dítě také vyděsí. Na dítě nemá nikdo křičet ani se před ním něčeho bát, aby se naučilo strachu. Tmy se dítě samo od sebe nebojí a teprve naše obavy nebo ohledy je naučí strachu ze tmy.