Štěně k Vánocům pro batole?

Také přemýšlíte o tom, že Vašemu dítku darujete pod stromeček živého kamaráda? Proberme klady a zápory tohoto rozhodnutí. Snad Vám bude nápomocen můj příběh. Nejprve je nejdůležitější zamyslet se nad tím, jak starého potomka máte a kdo se fakticky bude o pejska starat, kde bude žít a zda na něj budete mít opravdu dostatek zkušeností a času. Uvědomte si, že pes není jen pár měsícová záležitost, ale že je to závazek na zhruba 15 let. Pro výcvik štěněte je nutné minimálně roku a půl tvrdé každodenní práce. Pak také výběr plemena je velice důležitý. Například takový Yorkšírský teriér, mnoha lidem se líbí, jak je roztomilý, malý, že toho vlastně asi ani moc nepotřebuje a nespotřebuje. Ale pozor, je to pořád teriér a věděli jste, že vede tabulku nejagresivnějších psů, kteří útočí na své pány? Malá plemena jsou obvykle více uštěkaná, jakoby si léčila komplex ménněcennosti.
Zkušenosti jsou velice důležité, z vlastní zkušenosti můžu říci, že se mi velice osvědčil jako rodinný pes Bernský salašník, Labrador a Dobrman. Povšimněte si, že to jsou velká plemena, podobného charakteru. Jsou to opravdu rodinní psi, kteří si svoji velikost a sílu velice dobře uvědomují a tak nějak jim přijde zbytečné, když jsou ovšem dobře vychovaní, štěkat na vše, co se kolem mihne a pokud jste nenarazili na opravdového nerváka, tak nějaké dětské zatahání za ucho, nebo ocas jej nevyvede z míry. Což ale vůbec neznamená, že jsou tací všichni a všechna plemena a že ostatní jsou špatní.
S čím musíte také počítat, zvlášť ze začátku je, že i pejskovi chvíli trvá, než se něco naučí, takže než se naučí nepomočovat se doma, půl rok bývá rozumná míra, kdy by to měl zvládat, ale je to jen orientační.
Také finanční stránka není zanedbatelná. Nejedná se pouze o krmivo, ale také o kosmetiku – ano, i psi mají a potřebují kosmetiku, zvlášť když trpí kožními nemocemi – veterinární vyšetření, hračky, pelíšek, několik velikostí košíků, obojků a vodítek, kartáče na vyčesávání v případě dlouhostrstých plemen a spousta dalšího…

Jak to bylo u nás?
Já pořídila k oslavě 9ti měsíců od narození dcerky šestitýdenní fenku labradorky z domácího chovu, kde jsem měla možnost vidět rodiče štěňátka a vybrat si i z jejich sourozenců, ale vyhrála Chucky, krásná černá labradorčí slečna. Nebyla ani bojácná, ale ani nijak extra odvážná, měla v sobě přirozenou hravost zvláštní jiskru, tak jsem si ji přivezla domů, samozřejmně i s očkovacím průkazem, zašli jsme pro jistotu k veterináři a vše zkontrolovali, jestli je v pořádku. Dcerka ji přijala s nadšením, i když její neohrabané ručičky nemusely být zrovna z nejpříjemnějších pohlazení. Ale jak fenka stárla a naučila se několikrát denně venčit, pravidelně krmit a rozpoznávat rozdíl mezi učením a hrou, tak si k ní dcerka dovolovala stále víc. Tahání za uši a ocas se stalo denním chlebem, ale fenečka vše zvládala v pořádku a s přehledem, uvědomovala si, že je to naše mládě a se k němu musí jako k mláděti chovat.
Vše mělo naštěstí dobrý konec a bez újmy jsme přežili všichni. Dcerka pak vyrůstala i se starší dobrmankou, kterou si náramně oblíbila a staly se z nich kamarádky. Že dcerka na dobrmance ležela celou vahou? No a? Ona přece po chvíli sleze, ale jakmile se má jít ven, honily se, jakoby mezi nimy nebyl evoluční rozdíl. Občas mi připadalo, že nejsme z opic, ale ze psů:)

Na druhou stranu, pro laiky by se jevilo jako přínosnější pořídít si staršího psa, nejlépe kolem dvou let, který musí mít ovšem dobré návyky, být zvyklý na děti a ostatní psi a zvládat jak základní povely, tak i hygienu a návštěvy u veterináře. Ovšem, nikdo Vám nemůže garantovat jeho naprostou poslušnost a že Vás pes nebude využívat. Ano, i pes má svou vůli a umí dělat věci jak naschvál, tak ze závisti, či zášti, ale i z lásky.

Takže závěrem, pokud jste pejskaři úplní laici a přesto jste skálopevně přesvědčeni, že si pořídítě štěně, nechte si od zkušených chovatelů poradit jak s výberem štěněte, tak i s jeho chovem.