K obohacování společenského života batolete dává impulz především zlepšená pohyblivost. Dítě čile prozkoumává různé předměty po celém bytě i po zahradě. Snaží se komunikovat se všemi členy domácnosti a s domácími zvířaty. Ke každému z nich si vytvoří jiný vztah podle toho, jakou s ním udělá zkušenost. Vzbuzuje pozornost svou roztomilostí, ale má i četné konflikty. Nikdy patrně není dítě tak roztomilé, ale současně ani tak vzdorovité a náročné na čas a trpělivost rodičů.
Někdy kolem druhých narozenin si batole vytvoří rodinnou identitu.
Zlepšené výrazové prostředky umožňují batoleti, aby zřetelněji projevovalo své city. Batole nejen lépe vyjadřuje své city. Vedle citů k dospělým, které jsou stále na prvním místě, se objevují i city k dětem. Kojenec svého vrstevníka zvědavě prozkoumával a dovedl se s ním potahat o hračku. Teď už je běžná náklonnost k druhým dětem, radost z jejich přítomnosti. Vyskytuje se – byť vzácně a jen u některých dětí – i soucitné chování k druhému dítěti, jež pláče. Nepřekvapí nás žárlivost: ta bývá nejvýraznější vůči mladšímu sourozenci. Ke konci batolecího období je zde pak už zárodek solidarity partnerů ve hře i zárodek soupeřivosti. Některé děti se také rády předvádějí, suverénně odříkávají básničky před publikem a žádostivě očekávají potlesk. Zakoušejí tedy už cosi jako ctižádost. V bezpečí domova je i repertoár jejich chování k návštěvníkům bohatý, svou roztomilostí snadno získávají sympatie a patřičně toho využívají.
Osou sociálního života zůstává ovšem vztah k rodičům, obvykle zejména k matce. Závislost na ní je hlavním tématem zvláště ve druhém roce života. Řekli jsme, že kojenecké období zahrnuje separaci, psychické narození dítěte, nebo aspoň jeho počátek. Tento proces pokračuje dalším osamostatňováním a každý krok k samostatnosti jednak umožňuje, jednak vyžaduje trochu jinou vzájemnost.
Batole je “zamilováno do světa”, je jako opilé svými schopnostmi a výboji, stále se raduje z nových objevů, snad i z toho, jak se dovede – když právě chce – vymanit z mateřského náručí. Rádo hraje hru na utíkání od matky, při níž matčina role spočívá v tom, že je nechá kousek utéci, pak je dohoní a těsně sevře v náručí. Hra, která dítěti ukazuje, že ho matka neustále chce a obklopuje láskou.
Batole si přeje, aby matka sdílela radost z každé dovednosti a zkušenosti, kterou ono získá. V některých obdobích, nejčastěji po půldruhém roce, se závislost na matce dokonce přechodně zvyšuje. Matka musí být odjinud citově dobře “zásobena”, nesmí žít jen citem ke svému batoleti, jinak by těžko splnila svou úlohu být mu stále k dispozici . . Batole tímto chováním, jež plyne z vnitřní rozkolísanosti, dokáže matku vyčerpat, “vynervovat”. Může dojít k recidivě separační úzkosti i strachu z cizích lidí. Dítě je více zranitelné, cítí se náhle pobouřeno a pokořeno i docela mírným trestem.
Už v tomto věku se někdy role vymění – matka může být i ve vnějším projevu na chvíli závislejší než batole. Kdysi jsem sledovala ve školce dívenku jak utěšovala svou matku, která byla v silném napětí a plakala: Nejdříve holčička odložila láhev, ze které pila. Přešla místnost, obratně se k matce přiblížila, dotkla se jí a uklidnila ji. Když viděla, že je matka zase v pořádku, šla zpět, lehla si, vzala láhev a dala se znovu do pití.
Úplné odloučení od matky a od domova vůbec budí u batolete zejména ve druhém roce života velmi silnou reakci. Tato reakce je nápadnější než reakce kojence v podobné situaci, protože je i navenek bouřlivější. Zda má toto odloučení také větší škodlivé následky pro vývoj dítěte, zůstává otevřenou otázkou. Reakce na odloučení od matky má tři typická stadia:
- l. Stadium protestu: Dítě pláče a volá matku. Není schopno pochopit, že by mohla nepřijít, že je skutečně opuštěno.
- 2. Stadium zoufalství: Dítě už méně naříká, ale stahuje se do sebe, odmítá se s kýmkoli bavit, odmítá i lákavé hračky.
- 3. Stadium odpoutání od matky: Dítě se upne k náhradní osobě a jeho chování se přiblíží normálnímu. To zejména tak probíhá ve školce. Než si dítě zvykne bez matky.: Trvá-li však odloučení delší dobu bez přerušení, pak batoleti po návratu domů trvá zase déle, než se obnoví normální vztah k matce.