Skříň

Tato vtipná historka se stala docela nedávno. Šla jsem se synem ven, na procházku. Syn se ještě zdržel doma, já šla napřed. Když jsem sestupovala po schodech ze šestého patra, všimla jsem si staré skříně, kterou sousedé ze čtvrtého patra postavili před svůj byt, aby ji později vynesli do popelnice. „Do ní bych se vlezla“, blesklo mi hlavou. Nevím ani proč, zřejmě to udělalo pěkné počasí venku, ale schovala jsem se do skříně, že syna, který mě měl následovat, pořádně vystraším.

Schovaná ve skříni jsem čekala, až uslyším jeho kroky. Těšila jsem se, jak se oba zasmějeme.

Skutečně jsem se po chvilce dočkala. Když kroky míjely skříň, rozevřela jsem dveře skříně a s hlasitým „baf“ vyskočila ven. Krve by se ve mně nedořezal! Přede mnou stála sousedka, oči navrch hlavy, leknutím se nezmohla na slovo.

Jak já se styděla! Kdykoli jsem pak šla ven, ujistila jsem se, že chodba je prázdná a já budu ušetřena střetu se sousedkou.

No, ale co bych pro svého chalpečka neudělala? Zaslouží si přece mít veselou maminku.