Toto je příhoda z mého dětství, týkající se Silvestra. Mamka tehdy koupila nový koberec. Ten rok jsme měly se sestrou zakázané prskavky, aby se koberci něco nestalo. Ale já to nevydržela a přemlouvala mamku tak dlouho, až mi jednu prskavku dovolila zapálit na balkóně. Ještě dodala: „Ale jak mi propálíš koberec, tak uvidíš!“ Já si šťastně zapálila prskavku, která byla asi trochu vlhká, protože ten rok neměla vůbec přijít na řadu. Prskavka nečekaně prskla, já vyjekla a místo, abych prskavku třeba vyhodila z balkónu, vběhla jsem i s ní do obývacího pokoje. Až tam jsem hořící prskavku upustila. Koberec chytl a začaly hořet i věci na balóně. Mamka nadávala a já se na zbytek večera uklidila z jejího dosahu. Potom ve škole mi kamarádka, která bydlela naproti v baráku, říkala: „Vám na Silvestra hořel balkón, že? My jsme se chtěli dívat na ohňostroj, ale to bylo zajímavější.“
Ten rok jsem si jako přání do nového roku nejvíc přála, aby se mamka už nezlobila…