Kdysi dávno… ano je to už tak dávno, že mi to v paměti šedne a bledne a už se mi to pořádně nevybavuje :-), jsme měli fantastický sexuální život. Byli jsme jen my dva, každá místnost v našem pronajatém pidibytě znala naše vzdechy a někdy i dost nepotlačovanou vášeň, kterou velmi vítal náš soused, zatímco jeho žena mě probodávala pohledem :-). Tím pohledem mi dávala jasně najevo, že sex má být záležitostí intimní a že jí dalo dost práce manželovi ukázat, že to jde i potichu :-).
Měli jsme moře času a chuti na objevování sebe samých, a byla to leckdy tak naléhavá potřeba, že jsme ze sebe strhávali šaty jen co se za námi zavřely dveře od bytu. Historie, která se nebude opakovat, jaká škoda 🙂
Všechno se změnilo s příchodem těch, po kterých jsme oba dva toužili, ale ani ve snu jsme si nedovedli představit, jak složité a náročné to bude. Ano, ano, přečetla jsem spoustu moudrých knih, které budoucí rodiče připravovaly na všechny ty změny co v jejich životě nastanou. Bohužel žádnému z autorů se nepodařilo popsat nám ty změny surově a syrově jako sám život.
Dříve jsem byla žena, milenka. Dnes jsem matka, manželka. Mohlo by se zdát, že mezitím není žádný rozdíl – ale to by si mohla myslet duše bezdětná nebo nehorázně nadržený chlap :-).
Milenka má touhy a sny, které zhmotňuje a je ochotna svolit k tisícům experimentům. Matka, je bytost, které sice sem tam hlavou bleskne čistě sexuální představa, ale pokud by se snad chtěla rozvinout v něco většího, je okamžitě zastavena mateřským pudem, kdy se objeví divná postava a ta káže prstem a nesouhlasně kývá hlavou… ” Ale no tak, jsi přece matka, jsou tady děti!! Ovládej se trochu!!! “
Matka je takový objekt napnutých nervů, který se málokdy dokáže uvolnit a vrátit se v čase do dob milostných extází. Manžel se dostává do situace, kdy je dobrá jeho náruč pro předání řvoucího dítěte, aby maminka měla chvíli klidu. Manžel se najednou stává otevřenou peněženkou, která musí platit výdaje za náklady na rodinný život a pokud naivně očekává, že mu snad za to bude udělena odměna v podobě sexuálních hrátek, je večer těžce zklamán, když je mu sděleno, ať na to hodně rychle zapomene. Manželčiny myšlenky se totiž od pěti hodin sice upínají k posteli, ale to jen do té míry, že v ní bude mít pohodlí a dostatek tvrdého spánku.
Kdysi jsem neváhala a utratila jsem peníze za průsvitnou košilku, která slibovala mnohé. Dnes? Dnes řeším, kde mají levné a kvalitní boty, a taky hodně tepláčků za málo peněz, protože ve školce se zničí raz dva.
Kdysi jsem dokázala manželovi pošeptat různá slovíčka, která ho natolik rozparádila, že jsem se během několika vteřin ocitla v orgasmické vlně. Dnes mu nic nešeptám, ale velmi důrazně a nahlas mu sděluji, že kuchyň se sama od sebe nevymaluje :-).
A nyní je tu stav třetí, opět požehnaný. V moudrých knihách se píše, jak je těhotná žena plná touhy a chtíče. Ano, matně si vybavuji, že u první dcery tohle období přišlo někdy kolem pátého měsíce a zdrželo se u nás asi 2,5 měsíce – pak mi rostoucí břicho nedovolilo žádné skotačení. U druhé dcery jsem těmito věcmi vůbec netrpěla, tam jsem chtěla jen spát…. a nyní je tu tedy třetí těhotenství a já čekám syna. Manžel se dme pýchou, jelikož dům ( ruinu ) už máme, strom ( platan ) zasadil na naší zahradě jeho bratr, a on – velký sploditel konečně splní i tu třetí věc, tedy pořídí si synka.
První tři měsíce byl sex to poslední, co bych mezi nauzeou a zvracením potřebovala. Druhý trimestr, kdy už jsem byla víceméně svolná k nějaké té sexuální aktivitě se můj muž na stovky kilometrů vzdálil z našeho domova, a nyní ve třetím trimestru, mám co dělat abych si zvládla natáhnout ponožky, natož hledala nějakou vhodnou sexuální polohu. A taky se změnil postoj mého milovaného muže, který se velmi obává toho, co by takové skotačení mohlo udělat s psychikou jeho ještě stále nenarozeného dítěte :-). Takže sex se u nás rovná nule :-).
Pravda, v dobách, kdy jsme byli jen my dva a naše těla se zmítala v prudké vášni se můj sluch upínal pouze k tomu, abych vnímala dech a tlukot srdce svého protějšku. S narozením dítěte se mé oči a sluch stáčí k chůvičce a já slyším pláč dětí i v momentě, kdy mají hlubokou půlnoc.
Takže tu teď sedím a říkám si… a bude to někdy jiné? 🙂 Samozřejmě, že v hlavě si to představit dokážu a odvíjí se mi tam úplně dokonalý román s lehce erotickými prvky, ale v reálu….? Tam jsem dokonale ztracená.
Jediné co mě uklidňuje, je fakt že se dívám na ty naše dvě krásky a říkám si… tak jo, je to slabota co se kvantity týče, ale kvalita tam skutečně pořád zůstává :-).