Řvoucí maminka ve školce

Mateřská školka. Pro mě určitě synonymum poklidného místa, kde vládne pohoda, láska, dětská radost. Je to místo plné malých dětí, hraček, dětského štěbetání, poletování,…Vždyť je to místo, kam odvádíme  svoje malé andílky neznalé toho, že by měly být někde v novém cizím prostředí a bez maminky. Je to pro malé cvrčky dozajista šok, i pro leckteré maminky je. Po 3 letech soustavné denodenní péče o svoji ratolest, teď mají odvádět děti někam mimo domov a nechat je v péči “cizí” paní. Proto je tak důležité aby se tam cítily dobře, aby je prostředí i nový kamarádi zaujaly, aby si tam rádi hrály a těšily se tam i další den.

Jednou se tam odehrál nepěkný incident. Maminka opravdu šíleně řvala na malého synka, který asi ve školce nechtěl zůstat a chtěl s maminkou a svoji mladší sestřičkou zpátky domů. Maminka se moc zlobila, moc křičela a říká malému:”Podívej se co mi děláte”. Prostě na něj byla zlá a chtěla aby i přes odpor klučina ve školce zůstal. Ostatní maminky jen chodily tiše kolem a nevěřily vlastním uším stejně jako já. Jistě, že na svého malého taky zakřičím, ale za úplně jiných situací. Když např. běhá po silnici sem a tam a nedrží se krajnice nebo mé ruky, když mě po několikátém upozornění neposlechne,…Ale dělat scény ve školce? Ostatní maminky se snaží chovat se  tam v tom “Božím chrámu” ke svým dětem co nejpříkladněji, nejvřeleji. Přece jen se tak na veřejnosti  ke svým malým většinou chováme. Ovšem tato maminka byla v tomto naprosto unikátní. Mě vadilo, že takhle křičí, ve školce, tam kde mají být děti v pohodě a klidu a né aby se tam ještě začaly bát chodit kvůli takové hysterce. No co si ty děti měli myslet? Děti se křiku bojí. Vadí jim to. Nevím co se dál stalo. Nevím zda zasáhla nějaká paní učitelka a maminku taktně stišila. Vím pak už jen, že ze školky odcházela přeci jen sama , tedy s malou dcerkou. Hošík přeci jen byl ve školce zanechán.

Takhle to ale není dobře. Pro dítě je to velká změna, cizí prostředí, cizí lidé, nezbedné děti,….Je pro ně obrovský šok být najednou bez mámy. Jsou ještě malý, nechápou složitá vysvětlování, proč tam musí být. Proto je tomu musíme přivykat pomalu, netlačit na ně, nekřičet, nevyčítat. Tímhle v dítěti odpor ještě zesílíme. Berou pak školku jako trest, né jako radost a pobavení. Bylo mě klučiny líto. Byl to kudrnatý blonďáček – jako opravdový andílek, a vidět andílka plakat, mě píchalo u srdce. Maminka měla ještě mladší holčičku, takže do práce zjevně pospíchat nemusela, proto to nechápu. Proč si ho prostě neodvedla zpátky domů a nezkusila to třeba za 2 dny znovu? Ikdyž soudím jen z toho co jsem viděla okamžik, nevím co tomu předcházelo, třeba už to takhle s klučíkem absolvují několik týdnů a on stále ve školce zůstávat nechce. Pak ale asi není ještě zralý, a já bych si ho určitě nechala ještě rok doma, tím spíš když bych byla na mateřské s dalším dítětem. Byl to otřesný zážitek, sama na svého 3 letého synka křičím nerada ale někdy to jinak nejde a i tak si to později vyčítám. A dnes si říkám, že jsem mohla té uřvané mamince něco říct, ale neřekla. Nechala jsem toho nebohého andílka plakat.