Rodinný řád

Zavedený rodinný řád je věčné téma diskusí v domácnostech a není snadné tuto relativně křehkou rovnováhu mezi rodiči a dětmi nalézt. Ptáte-li se proč, důvod bývá často stejný. Děti se proti zavedenému řádu často bouří. Určitý pořádek je ve většině rodin zaveden ještě předtím, než přijde na svět první dítě. Když se miminko narodí, ocitne se ve světě, který je již uspořádán a který se kolem něho bude s větší nebo menší pružností modelovat. Pořádek a návyky, které si v souvislosti s dítětem domácnost do své organizace zavede, vycházejí z rodinné tradice.

Rodinný řád

Pokud jde o rodinný řád, je každý z nás ovlivňován tím, co prožil v dětském věku. Na základě vlastní výchovy každý dospělý tíhne k tomu, aby víceméně reprodukoval vzor svých rodičů. V případě negativního vzoru chce naopak zavést ve své vlastní rodině uspořádání radikálně odlišné od toho, jaké v jeho dětství vládlo u něj doma. Zavedený řád s rodinnou minulostí bezprostředně souvisí a posiluje jedinečnost i originalitu fungování každé rodiny. Přesto mají ty nejzákladnější zákony, kterými se rodiny řídí, všeobecnou platnost.

V 18 měsících až dvou letech věku dětí, tj. v období odmítání a vzdoru, to začíná být s dodržováním rodinných pravidel obtížnější. Dítě trvá na svých přáních a chce se řídit vlastním názorem. A proto bude v tomto věku téměř soustavně, odmítat disciplínu a pravidla, která rodiče zavedli. Obsah pravidel přitom nemusí být tím pravým důvodem odmítání. Nejde tedy o protest proti zavedenému pořádku, nýbrž o typ chování, které odpovídá určitému stadiu v normálním vývoji malého dítěte. Bylo by zbytečné domnívat se, že dítě, které naplno prožívá fázi odmítání, uklidí pokaždé, když o to požádáte.

V pozdějším období může odmítání zavedeného pořádku mít i zajímavé a konstruktivní stránky. Systém pořádku nebo disciplíny, jímž dítě navrhuje nahradit ten zavedený, totiž dostatečně otevřené rodiče přiměje k zamyšlení, jehož výsledkem může být změna nebo inovace. Přestože vás znepokojuje skutečnost, že dítě proti zavedenému pořádku tolik reptá, bývá někdy užitečné zamyslet se nad tím, co se pod tou či onou zásadou skrývá. větou: „Bude to tak a hotovo!“

Tomáš (6 let) nechce uklízet své hračky do poliček, které jsou k tomu určeny. Představa dítěte o pořádku bývá často v rozporu s uspořádáním, které je doma zavedeno. Pohovoříte-li si o problému otevřeně, přinese to možná zdravou změnu do rodinných “pořádků”, které mohou být poněkud sešněrované a nepřiměřené potřebám vývoje dítěte. Přinutí vás to také k zamyšlení nad prospěšností některých pravidel převzatých z vašeho dětství a třeba i k přehodnocení některých rodinných stereotypů za účelem lepšího sladění přání jedněch i druhých.

Zdroj

kniha – Emanuelle Rigon, Nepořádek (vydal Portál – 2002)