Psí obojek

Když byl syn malý, tak si hrával s obojkem našeho psa Bena. Připínal si ho často na krk, běhal po bytě a křičel „Haf, haf, haf!!!“ Tolikrát jsem ho nabádala, aby to nedělal. Měla jsem strach, aby si neublížil, proto jsem obojek před synem schovávala. Přesto, když obojek jen zahlédl, už ho měl v ruce. Jednou si dokonce od obojku odřel krk. V té době syn onemocněl angínou a museli jsme k pediatrovi.

Paní doktorka syna prohlédla, podívala se mu do krku a předepsala mu antibiotika. Neušlo jí, samozřejmě, že syn má červený proužek na krku. Měl na sobě tehdy košilku, zapnutou u krku. Paní doktorka mu říká: „A nemáš tu košilku u krku malou? Neškrtí tě, Lukášku? Máš odřený krk.“

Syn sebejistě mávl rukou a prohodil: „Ne, to mám od obojku.“

Já se červenala až za ušima. Vysvětlila jsem paní doktorce, jak vše bylo, ale přesto jsem měla takový divný pocit, jako bych syna týrala. Naštěstí paní doktorka věděla, že se o něj dobře starám. Nebyl to ale dobrý pocit…