První botičky

Dobře, ale jaké? Ani krátké, ani úzké či široké, prostě přesně “na míru”. Určitě jste si všimli, jak se dětská nožička značně liší od dospělé. Je roztomile baculatá a plochá, říkáme jí ” dětsky plochá noha”. To proto, že jsou nožní klenby, zvláště podélná, od narození přibližně do předškolního věku vyplněné tukovým polštářkem. Díky tomu je dětská nožka při chůzi daleko víc chráněná před otřesy a dalšími mechanickými vlivy. Jak je tedy vůbec možné, že má velké procento prvňáčků poškozené nohy? Především za to může špatný výběr obuvi. Dodejme ještě, že se poškození netýká jen nohou, ale potažmo i celého pohybového aparátu.

Dostatek volnosti

První nejisté krůčky dítě udělá v průměru kolem jednoho roku. Pokud batole začne chodit až ve 13. – 14. měsících, nemusejí být z toho rodiče smutní. Každý člověk má chůzi zakódovanou v jiném okamžiku, je to dáno geneticky.

Pro děti, které se učí chodit, je nejlepší, mohou-li zůstat naboso. Proto doma necháváme děťátko chodit co nejčastěji bez bot. Nejvhodnějším povrchem je přitom pevný, teplý a příjemný koberec, na kterém dítě dobře udrží rovnováhu. Na příliš měkkém koberci s vysokým vlasem může mít batole se stabilitou a chůzí problémy. Pro vývoj dětské nohy (a současně i pro stimulaci mozku) je absolutně nejlepší pohyb naboso v přírodním terénu a to po písku nebo trávě. Pokud rodiče mají možnost, měli by ho dítěti často dopřávat.

Sázka na kvalitu

Jakmile dítě chodí venku po tvrdém povrchu, musí mít boty. Zatímco oděvy může zdědit po starším sourozenci, obuv potřebuje novou vlastní. I když to bude třeba jen na pár týdnů. Platí tady, že čím je děťátko menší, tím více párů obuvi za rok potřebuje. Právě krátká obuv je totiž nejčastější příčinou poškození nohou.

Rodiče by při nákupu měli vsadit na “zdravý selský rozum”. To znamená  kupovat botičky od kvalitních, zejména českých firem. V prodejně je tato obuv označena logem žirafy a nápisem “Zdravotně nezávadná obuv – bota pro vaše dítě”. V každém případě by se měli vyvarovat koupi levné obuvi na tržištích. Investice do kvalitní obuvi se v budoucnu stonásobně vrátí.

Jaká noha, taková bota

Noha dítěte neroste rovnoměrně, ale  například tři měsíce roste, půl roku neroste. Proto rodiče musejí častěji kontrolovat velikost nohou u svých dětí a porovnávat ji s velikostí aktuálních bot, u batolat minimálně 1x za měsíc. Současně je třeba respektovat design nohy dítěte vzhledem k dané obuvi, kterou nabízejí obchody. Mnohdy je bota krásná, splňuje všechny zdravotní aspekty, přesto může být paradoxně pro konkrétní dětskou nohu příliš široká. Pokud dítě s úzkou nožičkou bude takovouto botu nosit, může mu poškozovat nohu.

RADY PRO NÁKUP DĚTSKÉ OBUVI

Při každém nákupu je třeba odborně změřit velikost nohou dítěte. V některých specializovaných prodejnách obuvi existují přístroje, které udělají scan nohy, díky němuž se během minuty přesně zjistí velikost chodidla. Někde mají zase k dispozici speciální měřítka, u nichž je nastaven i nadměrek a rodiče tedy přesně vědí, jakou velikost jejich dítě potřebuje.

Bota musí mít pevnou patu a prostornou kulatou špičku, jež poskytuje dostatek místa pro prsty (v žádném případě nesmí být špičatá). Musí dobře padnout do délky. Ve špici musí být nadměrek, zhruba 1 až 1,5 cm volného prostoru před palcem nebo nejdelším prstem nohy. Šířka obuvi zase musí odpovídat obvodu nohy v místě prstních kloubů. Příliš úzká bota deformuje přední část nohy, v příliš široké botě noha při chůzi klouže do nadměrku a poškozuje prsty tlakem na obuv.

Materiál svršku musí být z přírodních materiálů, např. kůže, textilu, případně jiných materiálů se zvýšenou propustností pro vodní páry. V oblasti prstních kloubů musí být dětská bota co nejohebnější. Botičky pro batole musí být uvnitř rovné, nikoliv profilované. Jakékoliv ortopedické vložky nebo pomůcky jsou pro malé děti nevhodné. Hmotnost boty má být co nejmenší. Nejvhodnějším zapínáním jsou 2 až 3 suché zipy s kladkami. Tkaničky jsou také vhodné, jen musí být dobře uvázané.

Zdroj

časopis – Betynka (3/2007)