Příběh z knihy Samoživitelka

Začala jsem opět po mnoha letech navštěvovat naši místní obecní knihovnu. Hlavně z důvodu toho, abych měla kde čerpat náměty na články které sem píši. Velice mě zaujala tenounká knížečka s pro mě lákavým názvem – SAMOŽIVITELKA. S nadšením jsem si ji vypůjčila a začala číst. První stránky mě celkem odradily a příběh byl o něčem jiném než jsem čekala, přesto jsem vytrvala a četla dál. V domění, že si přečtu pěkný příběh ženy, která zůstala na výchovu dítěte sama stejně jako já (ikdyž ona zcela nedobrovolně) a že příběh bude o těžkostech výchovy jednoho, leč bude popisovat krásný a pevný vztah dítěte a matky, tak jsem se spletla. Všechny těžkosti které ze samoživitelství a z výchovy jednoho plynou, matku s dcerou spíše odlučovaly než spojovaly.

Příběh je více o životě matky, než jejich společném, či dokonce o dítěti. Hlavní hrdinku v roce 1970 opustil manžel, když jejich dceři byl rok. Emigroval. Tíseň tehdejšího režimu pro muže byla tak nesnesitelná, že dal přednost svobodě (v čemkoli), než vydržet s rodinou a být otcem jak má být, ať se kolem děje co se děje. Mimochodem jak typické – pro muže. Žena zůstala sama s dcerkou, která ji byla spíše na obtíž. Dávala ji často na hlídání sousedce, nebo dívenka čekala sama doma než maminka příjde večer domů. Z obyčejné uklízečky se pomocí dálkového studia maminka vypracovala až k pozici učitelky v mateřské škole a později se stala dokonce ředitelkou. Šla si po kariéře, ikdyž to snad omlouvala tím, že jen chce vytvořit pro sebe a hlavně dceru kvalitní životní úroveň. Více než starost a péče o holčičku a touha se jí věnovat, jí zajímala její práce a snad i byla raději kdekoli než doma u ní. Dívenku se dokonce v jejích deseti letech někdo pokusil znásilnit. Přestala mluvit a skončila na 2 roky v psychiatrické léčebně, kde ji matka mohla navštěvovat pouze 1x za 3 týdny. Celé to samozřejmě zanechalo vliv na dívence. Nikdy mezi sebou s maminkou nenašli porozumění a vztah. Ikdyž jako malá holčička se k mamince tulila, a chtěla maminku u sebe, nedostávalo se jí odezvy. Nedostatek mateřské péče, lásky a pozornosti. Příběh končil když z dívenky byla slečna něco přes dvacet let. Co nejdříve to šlo odstěhovala se od matky a našla si práci. Po čase do práce přestala chodit, bez důvodu či omluvy, odstěhovala se i ze svého podnájmu. Matce neřekla nic. Matka se to dozvídá až o několik týdnů později kdy si za ní dcera přijede pro peníze a vyprat prádlo. Slíbí ji, že vše jí vysvětlí druhý den, ale utekla. Stala se z ní drogově závislá – feťačka. Žila v holobytě se svým stále omámeným a nepříčetným přítelem. Otec se celých 20 let neozval a když přece jen po revoluci přijel je navštívit, agresivní zdrogovaný přítel dívky ho zabil.

Neuvěřitelný příběh,  dokazuje to, že když se dětem nevěnujeme, nedáváme jim lásku, netrávíme s nimi čas, prostě nechováme se jako milující rodiče, zanechá to největší hrůzy na dětech a celé společnosti. Zde je vidět¨, co z takového dítěte vyroste. Jakým člověkem přispěla hlavní hrdinka příběhu do naší společnosti? Jakého člověka vychovala? Co přinesla její výchova za užitek? Kdybychom vychovávali tak všichni, kam by to vedlo? Tento příběh mnou otřásl. Nečekala jsem takový děj. Překvapil mě a šokoval. Takže poučení z toho mám, že už budu číst zase jen pohádky svému 3,5 letému synovi.