Přednost u lékaře

Dnes, stejně jako každé 3 měsíce jsem byla na pravidelné kontrole u svého ošetřujícího, obvodního lékaře. Chodím tak často proto, jelikož mám vyšší krevní tlak a beru na něj slabé léky, které mi ho uvádí do normálu. Může za to hlavně moje nadváha a potom taky dědičné dispozice. Jako vždy jsem ráno odvedla svoje 3 leté robě do školky a pak šla na autobus, jelikož bydlíme na vesnici. U lékaře je to téměř vždy o infarkt. Já jsem uvnitř ani né 5 minut, ale jiní pacienti si tam s ním snad pořádají čajové dýchánky. Do toho ještě ti vlezlí, všudypřítomní dealeři léčiv. Sestřičky pana doktora nezapomenu nikdy upozornit, že do určité doby musím být hotová, jelikož mě jede autobus a musím vyzvednout malého ve školce. Nemám ochotnou hlídací babičku ani nikoho jiného. Ovšem dnes jsem to opět málem nestihla. Nechápu, proč si “PAN DOKTOR” zve do ordinace lidi, prostě podle známosti. Jednou se mi stalo, že tam sedím a čekám už 1,5 hodiny a pak si vpluje do čekárny nějaká postarší LADY, jistě již důchodkyně a nestačí si ani pomalu usadit pozadí na lavičku a doktor už ji volá na řadu. Neskutečné. Nevypadala, že by měla nějaké nesnesitelné bolesti či obtíže ani ji jistě nečeká doma malé dítě, tak nechápu proč by si to tam nemohla řádně odsedět. Dopálila jsem se a proto jsem na sestřičky zaklepala a řekla jim, že mě předběhla paní co přišla poslední a jestli mě nevezmou hned, odcházím na autobus. Opravdu mě tedy hned po té “důležité” postarší paní vzali. A takto musím bojovat téměř vždy.

Opravdu je to hrozné, ale toto mě dokáže vytočit doběla. Také třeba to, že když jsem přišla s uplakaným 3 letým synkem na ušní, kde byla plná čekárna, ovšem bolestí jsme tam úpěly jen my, pan doktor nás také nevzal hned. I když syna slyšet musel, či sestra. Přiště se ozvu, i když je v podstatě jedno jestli syn úpí bolestí tam nebo doma. Bolest přece nepřejde okamžitě, jen co se pan doktor do ouška podívá. Ale znáte to, když vás něco bolí – doma je doma. Proto bychom v takových případech měli mít přednost. A neměly bychom se bát ozvat se a připomínat, že potřebujem třeba vyzvednout dítě ve školce,….I když mám úctu ke starým lidem, v takových případech musím mít prostě přednost před “bábinkami a staříky”.