Poslušnost

Poslušnosti dosáhne ten, kdo má autoritu. Odpovědnosti za zdraví a výchovu dítěte mají rodiče, musí tedy svou autoritou vyžadovat poslušnost. Správná výchova se neobejde bez uplatňování rodičovské autority. Nelze všechno vysvětlovat rozumu ještě nevyspělému. Jak získáme autoritu? Laskavým, ale pevným jednáním, důsledností a čestností. Dítě uznává autoritu u toho, kdo něco zná a dovede. Má úctu k práci a tvoření, vždyť samo rádo napodobuje práci a rádo tvoří. Autorita se nezískává násilím, křikem, bitím. Děti brzy vycítí, kdo si svou práci zasluhuje úcty, a uznávají jeho autoritu.

Co činit?

Přikazuješ – li, dej dítěti čas, aby se odpoutalo od toho, co právě dělá, a upjalo svou pozornost na to, co chceš, aby činilo. Uvědom si, dříve než obviníš dítě z neposlušnosti, slyšelo – li tě vůbec a pamatovalo – li si vůbec svůj rozkaz. Příkazy mají být krátké, jasné a prosté. Řekni jasně, co vlastně chce. Dítě musí z tvého hlasu rozeznat, zdali je to rozkaz, přání nebo návrh. Dávej jen takové rozkazy, které mohou být vykonány, a pak na nich můžeš trvat. Dej dítěti znát, že trváš na tom, co jsi přikázal. Občas prohovoř věc, v které jste se neshodli, a vysvětli mu, proč musí umět poslouchat. Uvědom si, že je rozdíl mezi chtěnou neposlušností a dětskými chybami.

Čemu se vyhýbat?

Neprovokuj dítě. Nevyzývej jeho vzdorovitost, nevysmívej se mu. Nehroz a nebij dítě. Nemluv s jinými o neposlušnosti dítěte za jeho přítomnosti. Nejednej sám jako dítě.

Pamatuj!

Dětská mysl bude spletena: budou – li tvé rozkazy zbytečné nebo nerozmyšlené, takže se musí měnit. Dovolíš – li něco co jindy zakazuješ. Obviňuješ – li dítě z něčeho co není jeho vina. Poslušnost je třeba učit. Není – li naše dítě poslušné je to obvykle naše vina. Příčinu všech dětských vad a chyb, má matka hledat a odstranit nejdříve u sebe.