Porozumět dítěti

Mnoho rodičů už ví, jak s dětmi laskavě mluvit. Sami však říkají, že se nemohou přimět k tomu, aby to, co chápou, také skutečně udělali. Je to jen náš vnitřní hlas, který nedovolí porozumět dítěti a chápat, jak s ním zacházet. To, co dítě dělá, není špatné ani dobré, je to prostě jen nevinná hra. Přesto naše mysl chování rychle zhodnotí a pak nereagujeme na to, co dítě dělá, ale na naši vlastní interpretaci jeho činnosti. Reagovat na jasný požadavek fyzických potřeb, jako je spánek, jídlo či teplo, je celkem snadné. Když však jde o potřeby dítěte z oblasti citů vyvolává to v nás různé reakce, od zmatku a hněvu po bezmocnost a zoufalství. Brání nám, abychom dítě viděli jasně, takové, jaké je v konkrétním okamžiku. Myšlenky mají původ v naší minulosti a projektují se do budoucnosti, obvykle jako obavy o vývoj dítěte nebo o náš obraz jako rodičů.

Jinými slovy, často dítěti nerozumíme právě proto, že jsme příliš zaujati nasloucháním automatické reakci ve své mysli. Mysl přehrává staré záznamy a my lidé jsme naprogramováni k tomu, abychom se s tímto vnitřním hlasem ztotožnili. Následujeme hlas, který se automaticky ozývá v naší hlavě, ačkoli není v souladu s tím, kým bychom chtěli být a kým také opravdu jsme.

Odpovídat moudře a s láskou na potřeby dítěte můžeme však jen tehdy, pokud jsme naprosto přítomni a osvobozeni od starých záznamů své mysli. Láska se dá zažívat jen v přítomnosti. Například když batole vyrazí hračku z ruky svému maličkému sourozenci, rodič naslouchá své mysli, a ta mu říká, že to je kruté a ošklivé. Batole to ale dělá naprosto nevinně, jen pro svůj vlastní prospěch. Buďto si tak hraje, nebo hračku chce a ještě nechápe, že miminko je taky bytost.

Uvědomíme – li si, že dítě jen vyjadřuje své potřeby, přesouváme i my svou snahu jinam. Nechceme již zastavit jeho projevy, ale zjistit, co potřebuje. Pokud zarazíme dětské vyjádření, zůstaneme uvězněni ve starých zraněních a dítěti neporozumíme.

Jinými slovy se dá říci, že největší překážkou v tom, abychom dítěti porozuměli, je fakt, že považujeme své staré myšlenky a utkvělé názory za pravdivé a řídíme se podle nich. Jasné rozlišení se projeví ve výsledku: Milující vedení přináší klidná řešení a srdečný kontakt s dítětem, zatímco staré reakce vedou k boji, hněvu a ztrátě komunikace.