Pohybové říkanky

Je krásné, když se dítě hýbe a umí si při tom i povídat krátké říkanky. Pro názornost uvádím pár takovýchto říkanek. Lze si vymyslet i vlastní o kočičce, která protahuje hřbet, veverce, která skáče po stromech, medvědovi, který se prochází lesem atd.

Já mám bráchu Karlíka
a ten chová králíka.
Starší sestra Jiřinka
chová zase miminka.
Jen mě smůla prohání-
nosím dvojky z chování…

Čím se zajíc češe v lese?
Nevím čím, nevím čím….
Každé ráno protáhne se
jehličím, jehličím.

Vlezla blecha , vlezla zticha,
vlezla psovi do kožicha.
Veš dostala zlost.
Rozkřikla se na tu blechu:
,,Jdi si hledat novou střechu,
nás už je tu dost”

Dešťové kapičky
dostaly nožičky.
Skákaly po plechu,
dělaly neplechu.
 

Já mám doma velkou pannu, která kroutí hlavičkou, (kroutíme hlavičkou)
ručičkama takhle kýve, (hýbeme ručičkama)
podupuje nožičkou.(podupujeme)
Očička se zavírají, chce se jim už spát, (jakoby usínáme)
ručičkama zatleská si, (tleskáme)
jde si s námi hrát.

Medvěd tančí k tomu bručí,
medvíďata tančit učí.
Táta tančí hlavou kývá,
maličký se na něj dívá.