Pohlavní složka výchovy

Není správní mluvit o samostatné pohlavní výchově. Otázka pohlavní výchovy je v podstatě otázkou kázně a rozumné životosprávy, kulturní a mravní výchovy. Všechny zdravé děti, některé dříve, jiné později, se ptají, jak přišly na svět. Jde o to, aby se odpověď raději dověděly od rodičů, něž na ulici aby si tak zachovaly důvěru k rodičům. Raději tedy jemným a vážným způsobem, aby získaly přímý a poctivý postoj k druhému pohlaví. 

Co činit?

Ptá – li se dítě, odpověz mu pravdivě, ovšem úměrně jeho rozumovému vývoji. Namáhej se trochu a přemýšlej, jak dítěti vše vysvětlit. Odpověz hned, neodsouvej poučení na pozdější dobu, až bude dítě starší. Myslíš, že budeš mít odvahu mluvit se svým velkým dítětem, když ses toho neodvážil, pokud bylo malé?  Do čtyř až pěti let nezaváděj sám hovor na tyto otázky. Vychovej své dítě v čistém ovzduší, pěstuj záměrně jeho vůli a cit. Pravdivost čestnost, pospolitost a obětavost spolu s pevnou vůlí a ušlechtilým citem přispívat tvému dítěti v době pohlavního dospívání i později.

Čemu se vyhýbat?

Báchorkám o vráně a čápovi. Umlčování dítěte zákazem. Chování, které by dítěti dalo znát, že se ptá na něco nepěkného. Předčasnému probuzení pohlavního vzrušení nebo i odporu tím, že dítě vidí pohlavní styk a slyší zvuky, které si jeho fantazie rozvíjí.

Pamatuj!

Dávej sám příklad svým životem, pro své dítě napravuj vady své povahy. Lásku chápej jako hluboký vztah k druhému. Jeden názor pokládá pohlavní styk za přirozené a krásné vyvrcholení lásky, jiný zase pokládá styk za politováníhodnou potřebu. Dítě vycítí tvůj názor. Dá jim na sebe působit. Připrav tedy sebe i rodinné prostředí k blahodárnému výchovnému působení. V té moci je ukázat dítěti i v pohlavních záležitostech cestu k čistému a radostnému životu.