Pohádky a jejich vliv na naše děti

Dětství je a zůstane dobou pohádek. Je v tom vlastně podivný rozpor, vždyť známe dítě jako realistické a někdy i přísně konkrétní, které dokonce opravuje dospělé, nejsou-li ve svém popisu dost pravdivý. Tento rozpor je však jen zdánlivý. Pohádky jsou dětem potřebné stejně jako hra. Nepřekáží v poznávání realistického světa. Rozvíjí ty části mozku, kde jsou citová centra a ústředí fantazie. Bez fantazie nemůže člověk tvořit ani v umění ani ve vědě. Pohádky jsou velmi různorodé. Je skupina pohádek mytologických, pohádky vzniklé z touhy lidu po spravedlnosti a právu, pohádky zaměřené proti násilí nadpřirozených sil a proti osudu a naopak zase pohádky se spoustou krutosti, nadpřirozených jevů a strašení. Jsou pohádky vtipné s prvky lidového humoru. Novější pohádky používají přirozeného vtipu a chytrosti hrdiny než čar a kouzel.

Pohádky pěstují u dětí kladné i záporné city: cit pro právo a spravedlnost, nenávist k utlačovatelům, lásku k dobrým lidem, zvířatům i rostlinám. Nenávist k lidem pyšným, zlomyslným, ke kruté maceše, která vyhnala bosou Marušku do sněhu a mrazu. Pěstují cit pro malé a slabé, pro stáří. Pohádky pěstují i kladné povahové rysy, učí samostatnosti, statečnosti a v důsledku toho i nebojácnosti. Každý rodič ví, jak potřebuje chrabrého hrdinu jako příklad, který se nebojí horších věcí, než je tma v pokoji.

Pohádky nenásilně učí být nápaditým, užívat svých přirozených schopností k odstranění zla, učí vtipu a humoru. Mít smysl pro humor je veliký dar a lidové pohádky k tomu značně přispívají. Pohádky jsou plné poezie a krásy a v dítěti vzniká estetické cítění. Je v nich ostře odděleno zlo od dobra. Život sám jejich pohádkami získaný názor brzy opraví, ale smysl pro rozlišení dobra a zla ale zůstane. Pro děti úzkostlivější nejsou příliš vhodné pohádky strašidelné. Mají potom zlé sny a mohou se bát některých lidí nebo tmy. Ovšem malá dávka strašení bavila děti odpradávna. Strašidelné pohádky jsou velmi oblíbené. I dospělý se velmi rádi bojí – čtou, poslouchají a těší se na kriminální příběhy, na detektivky či horory. Ale dospělí ví, kolik snesou. Dítě toto nepozná, to musíte odhadnout vy. Jistě ale existují i pohádky kde vítězí násilí a lest. Výběr pohádek proto nenecháváme náhodě, ale vybírejme pečlivě podle individuality dítěte. Čtěte dětem co nejdříve a minimálně 20 minut denně. Není krásné usínat s pohádkou od maminky, tatínka či babičky?

Zdroj: Citová výchova v rodině – Mudr. Mirka Klímová – Fügnerová