Plastelínová

Jednou o Vánocích, když dostal syn tzv. INTELIGENTNÍ PLASTELÍNU, pak bavil celou rodinu. Byl ještě hodně malý, ale plastelína se mu moc líbila. Hrozně si ji přál. Když ji konečně dostal, zabavil se s ní na dlouhé hodiny. Plastelína svítila ve tmě a krásně voněla a synáček si hrál a hrál a za chvíli ztuhnul. Všichni jsme na něho koukali a on měl plastelínu ve vlasech. Když jsme se ho ptali, proč si ji tam nalepil, tak říkal: „Když je ta plastelína teda inteligentní, tak jsem chtěl zjistit, jestli se na ty vlasy nalepí, anebo ne!“  Utíkal do koupelny, kde se zavřel potmě a smál se tomu, že mu svítí vlasy. Dělal „bu, bu, bu“ a měl velkou radost z toho, jak plastelínu krásně využil. Horší to bylo s odstraňováním plastelíny z vlásků. Ale nakonec se i to, za hrozného křiku, zvládlo.

Od té doby jsme kupovali jen a jen kreativní dárky! A to proto, abychom se o vánocích zase celá rodina pobavila!

To kamarádka koupila dětem plastelínu, obědvali, měli právě polévku, a do ní jim padala plastelína. Dětičky ji totiž házely na strop. Tam se přilepila a při obědě začala odpadávat. Má neteř se synovcem zase jednou tajně snědli v ledničce zákusky místo oběda. Byli ale už trochu větší, a tak pohotově vyrobili zákusky z plastelíny, ty naaranžovali do ledničky a tvářili se, jako že o ničem neví. Sestru to tak pobavilo, že ani nedostali vynadáno…

pegonela