Čím to asi je, že když mi pomáhá při pečení rohlíčků na Vánoce můj malý syn, vždy je jich zhruba polovina, než když je peču sama? Minule jsem to zjistila. Nepozorovaně jsem se dívala na syna. Před pečením mi říkal: “A mami, když bude nějaký rohlíček prasklý, můžu si ho sníst?” Já souhlasila. Plechy se plnily rohlíčky, syn stál u misky s moučkovým cukrem, rohlíčky obaloval v cukru a ukládal do krabice. Ty prasklé dle dohody snědl. A když dlouho žádný prasklý nebyl? Syn vzal rohlíček do ruky, přepůlil ho a obě půlky schoval do pusy.
Teď už vím, kde se rohlíčky ztrácejí… A budu péct raději ještě z jedné dávky navíc.