Od roka bez plen?

Když jsem ještě neměla děti,tak jsem vždy bezmezně obdivovala maminky, jejichž ratolesti se pyšnily zadečkem ve spodním prádle sotva dosáhly prvních narozenin. Dokonce ještě jako prvorodička jsem cítila stud a zahanbení, že má ač předčasně narozená dcerka, má plenky po celý den ještě ve dvou letech. Ne že bych se nesnažila.Dokonce jsem se v zoufalství uchýlila k drastickým metodám a nechala dcerku sice jen pár minut,v mokrých punčocháčích. Když si ale moje holčička bez rozpaků sedla na zem a začala si hrát s kostkami došlo mi, že tudy cesta asi nevede. Po třech letech už vím, že jsem nikde neudělala chybu a že v době, když Karolínce bylo přesně dva a půl roku a plenek se přes den zbavila, nebylo ani pozdě a nebylo ani třeba, abych se cítila divně. Karolínka se totiž zbavila plenek sama a to přesně ve chvíli, kdy její mozkové dráhy dozrály a ač pár dní před tím vesele pobíhala po bytě mokrá,v momentě kdy si sama plenku sundala, se nám podobná nehoda již nestala. To mě utvrdilo také v tom, že dítě samo a vědomě pozná, kdy je připraveno na tak důležitý krok ve vývoji, jímž odplenkovávání bezpochyby je.

Stejně klidná jsem zůstala proto i u své druhorozené dcery Terezky, ta se plenek přes den zbavila před oslavením druhých narozenin. Že je každé dítko jiné, mi skutečně naplno došlo ve chvílí, kdy jsem musela upozorňovat Terezku na nočník několikrát během hodiny, zatímco Karolínka si již sama po pár dnech řekla.
Výlet ven bez plenek a čistého oblečení v zásobě nás také potkal u prvorozené dcerky velmi záhy po začátku nočníkování, zatímco u Terezky to trvalo podstatně déle.

Samozřejmě jsem se nevyhnula potkávání maminek, které se pyšně halasily, jak mají dítko bez plenek už od roku a jak je posazovaly na nočníček už od půli roka…vážně?
Tenkrát jsem se cítila jako špatná matka, že moje dítě ještě plenky má, dokonce jsem samu sebe považovala za méněcennou.
Dnes, díky nepřeberným informacím, které jsem nastudovala a zkušenostem, které jsem získala, se při každém takovém zvolání jen po usmějí a do debat se raději nepouštím. Je mi totiž stejně jako mamince, která se pyšní svým dítkem jasné, že celý den tráví sledováním svého robátka, div ne pod lupou, zda nechce vykonat potřebu a pak zběsile strká jeho zadeček do nočníku, aby za chvíli vše opakovala.

A opět cítím bezmezný obdiv, ale spíše nad tím, že maminky baví co deset vteřin dítko na nočník vysazovat nebo v lepším případě za ním a jeho holým zadečkem celý den běhat, aby ani kapička, jak se říká, nepřišla nazmar.
Ano, mají roční dítě bez plen, ale dá se tomu tak skutečně říkat? Pokud je dítě schopné vnímat plný močový měchýř nejdříve ve věku 15-18 měsíců, jak může dítě, které sotva sfouklo první svíčku na dortu chápat a hlavně stíhat reagovat na své potřeby? Jednoduchá odpověď – nemůže. Nejde o jeho nebo nešikovnost pečlivě se snažící maminky, prostě na to není ještě zralé a jak já s oblibou ráda říkám – mozek nedonutíš, aby dozrál dříve.
Jistě že dítko vykoná do nočníku alespoň občas potřebu, kdo by ji taky po půl hodině strávené na záchodě nevykonal. Nemá to ale nic společného s jeho plným vědomím a naučením se dané věci. Přesto jsou však děti vyzrálejší dříve a později. Používání látkových plenek je také určitě ku pomoci, kdy dítě vnímá pocit mokra, než v dnešních ultra absorpčních plenkách, kdy nemá absolutní možnost (pokud ji nemá na sobě 20 hodin) pocítit, kdy je mokré a kdy ne.

Naprosto mimo mé chápání je pak tvrzení, že jak se batole zbavilo plenek přes den je zralé pro odnaučování plenek na noc. Dítko, které se odnaučuje plenkám v noci má nelehký úkol. Tedy spíše několik. Musí totiž být natolik vyzrálé, aby poznalo v hlubokém spánku pocit potřeby, zároveň se musí umět v danou chvíli probudit a v neposlední době rozespalé a ještě v polospánku dojít na záchod nebo na nočník. To je na tříleté dítě hodně velká zkouška. Pomůže jen trpělivost a oddanost rodiče, která spočívá ve vysazování na nočník v noci a to několikrát, stejně ale dojde nesčetněkrát k nehodě.
My jsme začali s bezplenkovým obdobím u Karolínky den před Vánoci minulého roku, když jí byly přesně 4 roky a tři měsíce. Ne však proto, že bychom s manželem byli líní a nechtělo by se nám do toho, ale dcerka dlouhý půl rok bojovala s nachlazením a rýmou, která je u nás doslova strašákem.Takže nutit jí vstávat několikrát za noc ve chvíli kdy jako nastydlá absolutně nemůže nehody ovlivnit, mi přišlo nesmyslné.
V této chvíli musím vyjádřit můj obdiv a poděkování mému muži, který se bez mrknutí oka nastěhoval do dětského pokoje a Karolínku na nočník trpělivě vysazoval. Stejně i tak jsem mohla říct, že jsme bez plenek na noc až po dlouhých třech měsících, kdy manžel dcerku vysazoval dvakrát v noci.V prvních 14-ti dnech to bylo i častěji. Přesto se ještě několikrát stalo, že jsme prošvihli tu správnou chvíli a nehoda byla na světě. Dokonce byly i noci, kdy jsem převlékala postel dvakrát. Proto jsme si pořídili dvě podložky, jednu na matraci pod prostěradlo, druhou přes prostěradlo a ještě přes to bavlněnou látku, která se v případě nutnosti jen stáhla s igelitem na zem a mohlo se spát dál. To nám opravdu hodně pomohlo.
Nyní se nacházíme v období, kdy jsme začali odplenkovávat druhorozenou dcerku přes polední spaní a zatím neslavíme úspěchy.Vím však velmi dobře, že spěchat se v této věci nevyplatí. Dokonce jsem četla článek od erudovaného lékaře, že dítě ještě ve 4 letech s plenkami na noc je bráno zcela normálně a je akceptováno.

Takže zůstávám naprosto klidná, jak v případě Terezky, která oslaví 4.narozeniny v dubnu tak i u naší dvouleté dcerky Gábinky. Tu  vysazuji na nočník, když si sama řekne, což už začíná být velmi často.
Nicméně teprve včera, jsme sklidly první úspěch. Moc dobře ale vím, že než vyslovím pyšně onu větu “dcerka už je přes den bez plen,” čeká nás obě ještě dlouhá cesta a já své dvě dcerky rozhodně nehodlám uštvat.