Období vzdoru

Období kolem druhého roku dítěte bývá nazýváno „prvním obdobím vzdoru“. Dítě si uvědomuje vlastní identitu, chce být středem pozornosti a prosazuje se. Jak jsem toto období řešila já?

Je to skutečně těžké. Dítě na sebe v obchodě strhuje pozornost, vynucuje si bonbónky a všichni kolem se na vás dívají a sledují, jak zareagujete. Venku jsem to řešila tak, že jsem vzpouzejícího syna nechala být, samozřejmě, že jsem ale dohlížela na to, aby se mu nic nestalo. To znamená, nemohlo to být v blízkosti rušné silnice, kde jezdila auta, ani v blízkosti nebezpečné stavby aj. Syn se vztekal, někdy si lehl i na zem. Já se s ním „na oko“ rozloučila a řekla jsem mu, že jdu domů. Obvykle se našel někdo, většinou to byla starší zkušená žena, kdo si syna „jako“ sebral. Takto to řeším i s cizími dětmi, které nechtějí poslouchat. Přijdu k dítěti a řeknu: „Jé, to je krásný chlapeček. Já mám už velkého, tak si tě vezmu domů.“ To byste měli vidět ty reakce. Malé zlobidlo se obvykle zvedne a peláší za maminkou. Tak to dělal i můj syn. Jen jednou se mi stalo, že holčička se mě chytla a ochotně chtěla jít k nám.

Doma jsem to řešila tak, že jsem syna nechala v pokojíčku vyvztekat. Jen jsem vzala z dosahu vše, čím by si mohl ublížit. Jednou mi takto usnul v plínkách na koberci uprostřed obýváku a já pak už spícího andílka jen sebrala a uložila do postýlky….