Neverbální komunikace

Neverbální komunikace, řeč těla, je historicky nejstarší komunikací. Řeč těla není doménou pouze homo sapiens, ale všech živočichů. Mezi prostředky neverbální komunikace patří: proxemika, haptika, mimika, gestika, kinezika, posturika, parametry neurovegetativní, věcné a fyziognomické.

Wahlstrom dále řadí mezi neverbální komunikaci chronemiku (zacházení jedince s časem) a zacházení s předměty.

Neverbální komunikace se v porovnání s komunikací verbální využívá více při vyjadřování emocí, vůle, postojů. Zahrnuje v sobě veškeré dorozumívací prostředky neslovní podstaty, je fylogeneticky i ontogeneticky starší než verbální komunikace a má vyšší výpovědní hodnotu a srozumitelnost. Mimoslovní komunikace podléhá společenskému kodexu dané společnosti a vyznačuje se značnou individuální, interkulturní, etnickou, mezinárodní a geografickou odlišností. Neverbální komunikační systémy a kódy mohou doprovázet mluvenou řeč, ale také mohou být samostatnou komunikační jednotkou. Neverbální komunikací se navozují a vyjadřují mezilidské vztahy. Pokud se jedinec ocitne v situaci, kdy verbální projev není souladu s neverbálním, s velkou pravděpodobností dá přednost neverbálnímu projevu.

Neverbální komunikace je velmi často ve vazbě s komunikací verbální. Může verbální komunikaci nahradit, odporovat jí, měnit jí a hlavně doplnit, zvýraznit. Tok řeči může být neverbálně segmentován a rytmizován.

Vývojem jedince začne nad neverbální komunikací převládat komunikace verbální, tedy společensky daná forma komunikace.

Důležitá schopnost člověka, jež žije ve společenském prostředí, je osvojit si emoční inteligenční neverbální projev. Emoční inteligentní reagování je takové, které dává přiměřený „průchod“ vnitřnímu kontextu (emočním podnětům) a zároveň bere ohled na kontext dané situace (adekvátní míra projevení). Důležitou úlohu hraje sebeovládání.