Nepostradatelnost knížky

Platí zásada, že pro první dva až tři roky života dítě potřebuje obrázkové knížky. Jenže jak vybírat, když jsou jimi knihkupectví přecpaná? Dejte na vlastní pocity a logické uvažování. Líbí se ilustrace vám? Jsou rýmy harmonické, nepřipadají vám texty hloupé? Hodí se k obrázkům příběh? Je všechno logicky propojené? Knihy, které považujete za kýčovité nenuťte dětem, ani kdyby se jednalo o “bestseller”, o který se zbytek národa pere.

Hlídání pozornosti
Sláva! Knížka je vybraná. Jenže jsou děti, kterým začneme s velkou slávou číst, vůbec duchem přítomné? Poslouchají? Nebo se znuděně rozhlížejí po pokoji, protože rozuměli jenom slovu “nádraží”? Možná je nová kniha ještě příliš těžká. V tom případě sáhněte po nějakém jednodušším čtivu. Dítě se nesmí nudit, předčítání byste mu mohli něčím, co je nad jeho síly, nadobro zprotivit. A nenechte se zmást tím, že starší sourozenec tuhle knížku v jeho věku miloval a chápal. Každý potomek má jiný rytmus vývoje.

Nedostatek času není omluva
Když budeme každý den nepřetržitě hledat nějakou volnou půlhodinku, tak ji najdeme. Je pouze nutné mít důležitost předčítání stále na paměti. Prostě si to zapište do diáře, tak jako si tam píšeme splnění úkolů pro lidi, kteří nejsou zdaleka tak důležití, jako náš potomek.

Když je příběh vzrušující až příliš
Dítě, které při předčítání sedí na klíně svých rodičů, je proti přílišnému vzrušení chráněno velmi dobře a trochu toho strašení a  hemžení čertů bez úhony přežije. Kdyby ho však někdy přeci jen mělo být až příliš ( je to velice snadno a rychle rozpoznatelné při přímém tělesném kontaktu),  pak bychom měli trochu přibrzdit. K tomu se nabízejí několikeré možnosti. Nedramatické, nudnější čtení! Dát nebezpečným postavám jemnější hlas! V případě nouze smíme text zmírnit. Kdo nechce nechat čarodějnici upálit, ať ji nechá jednoduše zmizet ve vzduchu na koštěti. Takové obměny si ale musíme zapamatovat a napříště zůstat u stejné verze. Jinak přijdou reklamace. Děti totiž mají sloní paměť a jsou velmi konzervativní.

Staré tradiční pohádky
A jak je to se zcela zastaralými nebo už nepoužívanými slovy ve starých pohádkách? Třeba od Boženy Němcové nebo Karla Jaromíra Erbena? Když jich není moc, přečtěte je a vysvětlete, co znamenají. Stará mluva totiž propůjčuje příběhům zvláštní ráz a dodává jim na tajuplnosti. Onu odlišnou atmosféru děti velmi citlivě vnímají a přitahuje je. Postavy těchto příběhů pro ně pocházejí z dalekého světa a jsou zbaveny hrozivé blízkosti.

Zdroj

Časopis – Betynka (06/2008)