Naučme se rozumět našim dětem

Kamarádčina dcerka Kateřinka odmala komolila slova. Ačkoli doma se sprostě nemluví, vždy z toho vyšla nějaká skorosprosťárna, např.:
pomeranč – pomrdanč,
mandarinka – mrdalinka,
Mikuláš – Mikunduláš,
spořitelna – stopořitelna.

A korunu tomu dala, když začala chodit do školky, zkrátila si slova paní učitelka, a na dotaz, kdo jí pomohl s oblékáním, Katuška prohlásila: pičutelka. Naštěstí je p.učitelka shovívavá a pochopila. 

Jindy zase šla Kateřinka se svou maminkou na procházku. Za plotem viděla dalmatina a na celé kolo křičela: “Mami, mami, to je špinavej pejsek!” Maminka jí vysvětlila, že pejsek není špinavej, že je to takový druh psa. Druhý den šly k zubnímu lékaři, černochovi. Katuška se dívala na zubaře, byla u něj poprvé, pak na maminku, a řekla: “A maminko, pan doktor je špinavej, nebo to je příbuznej od toho pejka, co jsme ho včera viděli?”

Tatínek Katušky moc nemusí svou tchyni. A tak ke své babičce šla jednou jen kamarádka s Katuškou na oběd. Babička dala Katušce kousek masa a jak bylo křupavoučký, tak mělo kousek tvrdší kůrky. A Kačka hned po příchodu domů žaloval tatínkovi, že k obědu dostala kost.

Jednou se malá Katuška chtěla dívat na DVD přehrávači na oblíbenou pohádku Králíci z klobouku. Ale maminka jí to nechtěla dovolit. Snaží se dbát, aby Katka nevysedávala tolik u televize. Ale holčička se začala vzpouzet a rozčilovat. A tak jí maminka řekla: “Víš co, Katko, vezmeme všechny hračky a nepotřebné věci, zabalíme je a odvezeme je dětem, které hračky nemají. Odvezeme skluzavku, stavebnici, nádobíčko, kočárek, panenky i jejich domeček…” a než si vzpomněla na další, skočila jí Katuška do řeči a povídá: “A tatínka odvezeme taky?”