Náš sáňkovací kopec

V naší vesnici je jeden takový, obecně vyhlášený, sáňkovací kopec. Není moc vysoký ani moc nízký a co je nejdůležitější, v cestě nestojí žádné stromy. I když chybičku má, není příliš dlouhý, což znamená, že si nevychutnáme dlouhou jízdu ale na druhé straně jsme rychle zpátky nahoře. Je to veselý kopec, vlastně každý takový kopec je veselý, neboť slouží veselým věcem. Je tu plno skotačících dětí, radosti, smíchu a bezstarostné pohody. Tedy skoro bezstarostné, přeci jen nám rodičům dělá starost bezpečnost dětí. Děti jsou při rozverném dovádění sobě navzájem trošku nebezpečné. V zápalu zábavy zapomínají dávat pozor a pokud jsou na kopci i malé děti, zvláště batolata, musí být rodiče velice pozorní.

Když jsem chodívala já se svým 2,5 letým synem sáňkovat, většinou nám dělaly doprovod moje 11 leté sestřenice, které si vzali Kubíka rády do parády a bezvadně si spolu zařádili. Na mě už pak zbyla role bedlivého pozorovatele a hlídače. Zimní radovánky jsou pro děti jedny z nejkrásnějších a nejzábavnějších. Já osobně zimu, sníh, led, mráz a ledový vítr přímo nesnáším. Pro mě toto roční období nepřínáší nic pozitivního, žádný přínos, kromě věčných nachlazení mého syna nebo i mě. Zima je pro mě kouzelná jen když se na ni dívám přes okno, nebo ještě lépe ji sleduji v televizních pohádkách. Tam je zimní čas, sníh a namrzlá mlha na větvích stromů neuvěřitelně nádherná. Ovšem pro praktický život jsou to věci zcela nevhodné a nepotřebné. Ale abych se vrátila k našemu sáňkovacímu kopci. Všechny děti se tu dosytosti vyřádí, líbí se jim tu, některé by tu vydržely celý den, i když promočené a s červenými tvářičkami ošlehanými ledovým počasím. Jim to nevadí. Zahřívají se pohybem, nevnímají to. I když jim dáme dnes velice kvalitní zimní oblečení a termoprádlo, přeci jen nedokážeme zabránit tomu, že děti dýchají studený vzduch a to rozhodně není dobré na jejich dětské průdušky. Velice často se tedy ten veselý kopec mění v kopec nářků, vztekání a typického dětského vzdoru a to když maminky začnou svoje malé lyžníky, sáňkaře a bobaře zahánět domů.

Ale je hezké být tichým pozorovatelem a sledovat celé to dění. Vidět v dětské tvářičce tu radost kterou jim dělá ta bílá studená hmota. Přeci jen musím přiznat, že za mého dětství byl kopec obsypaný dětmi. Dnes zeje prázdnotou. A to je škoda.