Montessori aktivity k vánočnímu stromku

I když si to možná většina z nás dospělých neuvědomuje, Vánoce, a svátky všeobecně, jsou pro děti opravu hodně náročné období. A osobně si myslím, že jedním z důvodů je, že se od dětí očekává více, než na co jsou připraveni. Co tím myslím?

Nevědomky se někdy očekává, že dítko při sváteční návštěvě mile pozdraví, bude si pamatovat všechna jména a tváře (např. u příbuzných, které dítě vidí jednou za rok), bude se ke všem chovat slušně a mile, poděkuje za jejich dárky, bude slušně sedět u sváteční večeře (oběda), “nerušit”, atd. Ale nejsou tato očekávání opravdu přespříliš? Mohou děti vědět, co se od nich očekává, pokud jim to neřekneme, nebo nepředvedeme?

Vánoce jsou skvělou příležitostí, jak dítko seznámit se základními „pravidly“ společenského chování. Marie Montessori si velmi dobře uvědomovala, jak jsou tyto věci pro dítě důležité a věnovala jim celou jednu část oblasti „praktického života“. Jak má dítě pozdravit, jak se má představit, jak zvedat telefon, jak se omluvit, jak přijmout omluvu, jak někomu něco nabídnout, jak poděkovat, jak o něco požádat, něco odmítnout… To všechno je pro dítě velmi zásadní. A nejen proto, aby byli všichni příbuzní spokojení a my nemuseli poslouchat, jak je naše dítě nevychované. Ale hlavně, a to především, pro dítě samotné.

I tříleté dítě potřebuje vědět, co se od něj očekává, aby se mohlo cítit jako plnohodnotný člověk. Aby se necítilo trapně, když se někdo směje tomu, jak se chová a ono vůbec neví, co udělalo špatně… Montessori metoda připravuje děti pro život ve společnosti. Připravuje je na to, aby se staly plnohodnotnými občany tohoto světa … a začíná lekcemi společenského chování ve škole, ale i doma.

Zásadní je, aby si dítko vyzkoušelo konkrétní situace ještě před tím, než nastanou. Z těch Vánočních témat si můžete hrát např. na „dostávání dárků“. A u toho dítku předvést, jak se v jaké situaci chovat.

„Ráda bych ti ukázala, co se má dělat, když od někoho dostaneme dárek…“ Použiju slova, ale také činy – situaci ukážu i svým tělem… A pak nechám dítě si vše vyzkoušet. Nechte dítě, ať vám dá dárek a zahrajte svou roli důkladně a přesně, aby mělo dítě co kopírovat. Slova, pohyby… A u toho můžete např. říct: „Když dostanu dárek, podívám se člověku do očí, usměju se a řeknu: „Děkuju“.“ Potom, co otevřu dárek, mohu říct: „Když zjistím, že jsem dostala něco, co už mám, neřeknu otráveně: „jéééé, to už mááám“, ale stejně řeknu: „Děkuju“. Pokud chcete, aby dítko pak člověka např. objalo, zakomponujte to do své hry také. Jinak opravdu nemůže tušit, že se to od něj očekává.

Důležité je, aby dítě mělo možnost si situace zkoušet, co nejvíce to jde! Např. si můžete připravit krabici „darů“ a procházet jeden dárek po druhém, střídat se, nejdřív dáte vy dárek dítku, pak dítko vám… Při každém kole třeba zkuste vymyslet něco o té konkrétní věci, co je na ní hezkého. „Jéé, to je pěkný svetr. Moc se mi líbí ta barva! …. To je super knížka! Žádnou o koních ještě nemám!“

Věřím, že většina dětí si ráda hraje „na něco“. Alespoň z mé zkušenosti… Můj syn nás neustále zve „na čaj“ do svého domečku, chce nakupovat, prodávat, jezdit s autem do opravy, přijímat návštěvy, být číšník v restauraci… Děti si chtějí procvičovat tyto situace ze života. Je pro ně důležité, aby věděli, jak se mají chovat. A chtějí, abychom jim to ukázali. Možná to zní trochu jako křeč, ukazovat dítěti, jak se má chovat, když mu dá někdo dárek, ale věřte mi: dítě to ocení, pokud mu to podáte zábavnou a důležitou formou předem. A nebudete ho pak ztrapňovat před příbuznými slovy: “A jak se říká?“, „Copak neumíš ani poděkovat?“

Nezapomeňme, že děti se učí hlavně pozorováním. Absorbují vše, co vidí. Pokud nás vidí, jak „ofrňujeme nos“ nad nějakým dárkem (ať už před darujícím, nebo v jeho nepřítomnosti), nemůžeme čekat, že si naše dítě bude dárků vážit. Pokud zvedáme telefon stylem: „No?“, nemůžeme čekat, že dítě bude zvedat telefon nějak jinak… 🙂 Jsme jejich vzory! A oni se velmi brzy stanou našimi zrcadly.

Lucie Tamášová