Moderní šestinedělí v proměnách času

Období šestinedělí je zcela mimořádným úsekem života ženy. Porodní asistentky proto tento čas mnohdy nazývají “líbánky” (Hofer S. & Szász N. (2010):  Jsem v tom! Rady pro nastávající maminky. Jan Vašut s.r.o., Praha)). Je to obdobím radostného přijímání nového člena rodiny.  Obdobím odpočinku po vyčerpávajícím porodu. Takhle nějak definují odborné knihy, pro nastávající maminky, šestinedělí. Ale je tomu skutečně tak? Není to jen sci-fi, o kterém někdo píše ale realita je úplně jiná? Pojďme se podívat na srovnání pojmu šestinedělí v proměnách času a posuďme sami.

V 19. století byla šestinedělka pokládána za “nečistou”, odloučena od ostatních a nucena podrobovat se nejrůznějším omezením. Po celý čas šestinedělí měla matka přesně vymezené normy chování, v jejichž základu nacházíme kodexy ochrany rodičky, novorozence a celé komunity
před neblahým působením „zlých sil“. Dokud se rodička nepodrobila očistnému rituálu, zůstávala – podle tradičních představ – vystavena neustálému nebezpečí. Do té doby byla i s novorozencem izolována na lůžku v koutě světnice, odděleném koutní plachtou, koutnicí. Po dobu šesti týdnů nesměla tento kout opustit, aby jí a dítěti nikdo neublížil. Sama však byla také nebezpečná, neboť ve svém stavu vyvolávala negativní reakce lidí, zvířat, věcí i živlů. Její přítomnost na poli, ve vsi a všech veřejných místech mohla přivodit bouři, krupobití, povodeň, požár, úhyn dobytka, neúrodu či jiné katastrofy nejen v obci, ale v celém kraji. Vkročila-li do hospody, vyvolala spory a rvačky a neměla být přítomna ani na svatbě. Proto se musela důsledně chovat podle systému zákazů a nařízení, regulujících všechny její činnosti a styky. Jejich nerespektování mělo dalekosáhlé důsledky (Navrátilová A. (2004): Narození a smrt v české lidové kultuře. Vyšehrad, Praha)).

Šestinedělky v tomto století opravdu neměly lehký život, ale jednu velkou výhodu jím závidím. Po celých šest neděl měly možnost si odpočinout. Veškerý tento čas strávily péčí o sebe a své dítě. Ne nadarmo se říkávalo, že žena si odpočine jen v šestinedělí a v hrobě.

A jak vypadá šestinedělí z mého pohledu dnes? Po porodu si maminka odpočine leda tak 3 dny v porodnici, kde ji ochotný personál seznámí s veškerými povinnostmi spojenými s miminkem a v případě potřeby Vás nechají v noci i vyspat. Čtvrtý den Vás však propustí domů a tam čeká “pravé šestinedělí” – kopa nádobí, nepořádek, vybílená lednice a v horším případě i několik prázdných lahví různě poházených po bytě.  Pokud vás netrefí šlak hned, tak jste silné nátury. Nicméně z posledních sil se seberete, nepořádek, s odbíháním k plačícímu miminku, uklidíte a v tom Vám zvoní telefon. Volají příbuzní, že se večer staví na návštěvu. S nutnou dávkou slušnosti odpovíte: “Budeme se těšit”. Takže rychle něco upéct, aby Vás nepomluvili. Do toho všeho kojíte a vůbec nevíte, kde Vám hlava stojí.

Dny jdou dál, ale situace je neměná. Uvařit, uklidit, vyprat, vyžehlit, pohrát si s miminkem, nakojit, přebalit, rychle nakoupit s ryčícím miminkem v supermarketu. Večer na 10 min. pokecat s přáteli na facebooku, trošku se pomazlit s manželem a padnout vysílená do postele. V uvozovkách si odpočinout, aby se tělo připravilo na noční vstávání každé dvě hodiny kvůli kojení. Všeho všudy naspíte tak 4 hodiny.  Každý den je stejný a síly ubývají. Na nohou Vás drží pouze láskyplné pouto k miminku a rodinná pohoda. Tak mi řekněte, kde je ten opěvovaný odpočinek, o kterém všechny publikace píší?

S trochou nadsázky lze říct, že každá doba má své. Jen by mě zajímalo, jak bude probíhat šestinedělí za 100 let? Třeba si ženy opět odpočinou neboť domácnost zastanou roboti. Kdo ví…

Foto: www.freepik.com