Mluvme s dětmi a na děti

V poslední době víc, než kdy jindy se na nás hrnou z médií zprávy o týraných a zanedbaných dětech, na které rodiče nemluví, nečtou jim pohádky, ani nepustí televizní Kouzelnou školku. Děti neslyší mluvené slovo, nikdo s nimi nekomunikuje a oni se mluvit nenaučí. Nemají podle čeho. Vydávají pouze jakési zvuky či skřeky. Nikdy by mě nenapadlo, jaké následky může mít toto na dítě, jak je mluvení důležité a nepostradatelné.

Nejen že o dítě skvěle pečujeme a má vše životně důležité (jídlo, teplo, světlo, spánek), s dítětem musíme i komunikovat řečí. Od nás se učí slovům a smyslu tomu, co říkáme. Batole se dostatečně nepřipojí k okolnímu světu, dokud se nedomluví. Mluvené slovo ho osamostatňuje a osvobozuje ze závislosti na tlumočnících – rodičích. Na svoje dítě mluvte co nejčastěji a hlavně se při tom dívejte přímo na něj. Dítě potřebuje vidět i vaši mimiku. Mluvte na něj a popisujte co děláte.

Když jsem si dovezla svůj malý uzlíček z porodnice, moc jsem s ním mluvit neuměla a nepřikládala jsem tomu váhu, stejně by mě nerozuměl, ale moje mamka mi řekla, ať na něj pořád mluvím, při přebalování ať mu říkám co právě dělám. Krok za krokem. Syn tak byl i mnohem klidnější, když  slyšel známý vlídný hlas. Na miminko se prostě mluvit musí, nikdo po vás nechce, abyste hovořila o globálních oteplování planety, stačí když budete popisovat a komentovat, co zrovna děláte (při vaření, při oblékání, při uklízení) dítě vás slyší a vnímá. Můžete přidat i vysvětlení, proč to a to děláte (vlásky myjeme aby nekousaly). Dítěti nejen pomáháte utvářet slovní zásobu, ale učíte ho i přemýšlet. To je důležité, myšlení je věc, co nás odlišuje od zvířat. To dělá člověka člověkem.

Malé dítě zatím nerozpozná ironii, ani nepochopí, že ho škádlíte. Proto není vhodné abyste, zatím co ho pusinkujete, říkala, jaký je to zlobivec. Dítě je zmatené. K dítěti neveďte monology, nechte ho odpovídat na vaše otázky. Učte ho, že mluvení je komunikace. Nezáleží zda rozumí přesně každému slovu, ale pochopí o co jde celkově. Batole potřebuje vícero pokynů, které směřují k jednomu cíli (když se má jít koupat, připravujeme osušku, napouštíme vodu, chystáme pyžamko a dětskou kosmetiku, naznačíme mu aby šlo do koupelny). V tu chvíli porozumí. Ale když mu jen řeknete: “Je čas na koupání!” nic mu nedojde. Význam slov se učí tím, že jim porozumí při opakovaném používání a v určitém kontextu.