Mateřská láska se nedělí, ale násobí

Těhotenství, porod a péče o děti je jedním z hlavních mezníků každé ženy. Ne vždy je to v době, kdy to třeba očekáváme nebo si to přejeme. Máme v práci důležitý úkol, který musíme splnit a vyžaduje to naše velké pracovní nasazení. Pak ale přijde dítě. Buď se trápíme a přejeme si dál chodit do práce, dítě se nám prostě ještě nehodí. V podstatě ani nezáleží na věku. To jestli se na dítě cítíme přichází u každé ženy v jiný věk. Nebo bereme mateřství jako obrovskou výzvu, která nám otevře úplně jiný obzor a stanete se někým jiným?

Ano, mateřská dovolená se pro mě stala velkou výzvou. Péče o děti mě naučila nejen mnohým dovednostem jako je každodenní vaření, praní, přebalování a mnoho jiných věcí, ale především mě naučila vnímat vše, co se děje kolem nás úplně jinak. Tím že se stanete matkou, je to určitě nejúžasnější profese, která existuje, ale zároveň nejnáročnější. Službu máte nepřetržitě, bez nároků na odpočinek a osobní volno. Při prvním dítěti nevíte co dřív, zvykáte si na nové činnosti spojené s mateřstvím, sama sebe možná zanedbáváte a otevírá se ve vašem srdíčku nové místečko, kde není jen manžel, či přítel, ale i vaše děťátko. Učíte se ho milovat od první chvíle, kdy víte, že jste těhotná. Budujete si vzájemný vztah, ještě než přijde miminko na svět. Hladíte bříško, miminku prozpěvujete, povídáte se s ním. Když se narodí, hladíte jej, mluvíte na něj, kojíte. Ta vzájemná blízkost a péče je to naprosto něco fascinujícího, co jste doposud nezažila. Jak se může vyrovnat mateřská láska pracovnímu procesu? Horko, těžko. Ne vždy jsou všechny dny růžové a bez mráčku. Nebojte, sluníčko ale opět vyjde a starosti a problémy jsou pryč. První úsměv, první slůvka dítěte vás naprosto odzbrojí.

Být maminkou se učíme za pochodu, bez návodu k použití, pokusem a omylem. To nás dělá správně rodiče.Vše se učíme sami. I když dítě vlastně učí nás. Stáváme se trpělivější, oddanější a pokornější. To co jsme dříve řešily, nám dnes přijde malicherné. Pak přichází další děťátko na svět. Někdy plánovaně, někdy nás překvapí. Přijímáme jej s radostí. Máte strach, jaké to bude, až budou ty uzlíčky dva? Je ta naše náruč opravdu tak veliká, aby se tam vešel manžel a dvě děti? Ano, zcela určitě nepochybuji, že je. Mateřská láska se nedělí, ale opravdu násobí. Máte pochybnosti, zda to všechno zvládnete? O sobě nepochybujte a vrhněte se do toho. Věřím, že to zvládnete. I já tyto obavy měla, když se narodil druhý syn, zda ho budu milovat stejně. Tím, že se narodí další dítě, třetí nebo čtvrté v pořadí, věřte, že lásku k dětem nedělíte, ale skutečně násobíte.