Maminkovské zapomínání

V časopise jsem si přečetla článek o maminkovské ztrátě paměti, či o jakémsi blbnutí z únavy, a musím říct, že když jsem se hlouběji zamyslela a zavzpomínala, zjistila jsem, že se to týká i mě. Za normálního chodu si totiž nic neuvědomujeme. Jsme roztržité, nesoustředěné, prostě mimo. Co se s námi děje? A bude tomu někdy konec? Myslím, že konec nenastane, pouze tím, jak nám děti porostou, budou samostatnější, se naše příznaky pouze zmírní. Pořád budeme matky, starostlivé, pečující a neustále ve střehu. Jen s většími dětmi o poznání méně.

Znáte situaci kdy se chystáte malému nalít čaj, v tom zazvoní mobil, vy při vyřizování hovoru přejdete z místnosti do místnosti a když dotelefonujete stěží lovíte v paměti, cože jste to chtěla udělat než se ozval mobil? A když už si slavně vzpomenete, zas nemůžete najít lahvičku na čaj. Nechápete, a hledáte jako policejní pes. Nakonec po usilovném hledání ji najdete položenou na pračce v koupelně a nevíte kdo ji tam dal. Vy víte jistě, že v ruce jste ji neměla. A takových příběhů máte plný arzenál. Já mnohokrát něco hledala, a někdy i bez úspěchu. Byla jsem tím tak vytočená, že jsem to vzdala a utěšila se mávnutím ruky s myšlenkou, že až to nebudu potřebovat, tak se to objeví. Cvokárna. Ale nebojte, blázni nejsme. Jen prostě těch věcí teď máme tolik najednou, že je naše hlava musí pobrat po svém.

Na dočasné zapomínání může mít vliv třebas kojení, neboť prvních 6. měsíců miminko náš mozek plně zaměstnává a vše kromě něj nyní považujeme za nepodstatné. Další faktor je nedostatek spánku, jelikož naše šedé buňky mozkové nemají dostatečný čas na zregenerování. Při nevyspání se do těla vyplavuje zvýšené množství hormonů kortizolu a oxytocinu, ty fungují jako opiáty a zamlžují naše vzpomínky. Snižujme tedy spánkový deficit i denními šlofíky s naším miminkem po boku (žehlení počká). Vliv na zapomínání může mít i nedostatek vitamínů. Tělo je vyčerpané a kojení potřebné živiny z našeho těla doslova vysává. Proto také diety bychom měli odsunout na později. Takže tu máme zničující spojení faktorů – nevyspání, kojení, omezení v jídle, hormony a nadbytek povinností. To vše z nás vytváří mátohu, která si pomalu nevzpomene ani na křestní jméno.