Lesní pohádka

Jednou na jahodové pasece plné luční vůně se potkali dva skřítci. Jeden se jmenoval Louskáček, protože hrozně moc rád louskal lískové oříšky a jeho největší kamarádka byla veverka z blízkého okolí. Druhá byla skřítčice a jmenovala se Repetilka. Byla to trpasličí holčička a byla hrozně moc upovídaná a pusinka jí ještě povídala, když už očka byla zavřená a sen pomalounku ťukal na její čelíčko, aby jí pověděl další krásný příběh. 

Tak se potkal Louskáček – skříteček a Repetilka – trpaslička. Popřáli si pěkný den a hned si začli spolu hrát. Hráli si celé dopoledne a když z blízké vesničky začal kostelní zvon vyzvánět poledne bim-bam, bim-bam domluvili se, že půjdou navštívit kamarádku veverku a že cestou nasbírají lískové oříšky, jahody a maliny a udělají si moc dobrý oběd. Pod stromem, kde měla svoje doupátko veverka Čiperka, rostly fialové zvonky a ty Trpaslička utrhla a to byly jako pohárky na pití. Veverka je pohostila velice dobrou limonádou z čerstvé ranní rosy a šťávou z koniklece. Pak si uvařili oběd a protože Repetilka byla opět moc upovídaná a nedávala pozor, shodila mísu s obědem ze stolu na zem a celá ta dobrůtková dobrota se rozpleskla a udělala moc velký nepořádek. Veverka a Louskáček se ale dlouho nezlobili  a aby si nešťastná Repetilka dlouho nenaříkala, že pokazila tak moc dobrý oběd, domluvili se, že všichni tři půjdou zpátky na paseku a nasbírají si nové lískové oříšky, jahody a maliny a udělají si nový, stejně dobrý oběd znovu. A Repetilka slíbila, že už dá veliký pozor, aby už nic neshodila a aby se už nezlobili, tak jim do vázičky na stoleček natrhala ty nejkrásnější kytičky, co na louce našla a ještě je převázala krásnou žlutou mašličkou. Bylo znovu vše pěkně uvařeno a hezky protřený stoleček. Konečně pospolu usedli, popřáli dobrou chuť a tiše se naobědvali. Po obědě se Loukáček a Repetilka hezky rozloučili s veverkou Čiperkou a slíbili si, že zase brzy příjdou na náštěvu.