Kožíšek

Příhoda, kterou Vám chci napsat, se stala už před lety. Se současným chladným počasím jsem si na ni vzpomněla.

To můj syn poprvé zkusil brambůrky. A zachutnaly mu. Šly jsme do města a vraceli jsme se, když se syn dožadoval něčeho dobrého. Ale kolem nebylo nic otevřeného, mimo malé trafiky. A tak jsem se paní za stolkem ptala, zda nemá něco k jídlu. Měla jen žvýkačky a brambůrky. Nakonec jsem rezignovala, koupala chipsy, roztrhla jsem sáček a dívala jsem se, jak se syn hltavě krmil nezdravými plátky, které byly kdysi bramborami. Když syna bolely nožičky, vzala jsem ho do náruče a on se krmil, zatímco já ho nesla. Když jsme míjeli obchůdek s koženým a kožešinovým zbožím, ve výloze jsem zahlédla bílý kožíšek, který jsem si moc přála. A byl ve slevě! Nevydržela jsem a vešla do obchodu. Kožíšek byl poslední, jediný ve výloze a odpovídal mé velikosti. Poprosila jsem paní prodavačku, zda bych si ho mohla zkusit. Ta si mě změřila od hlavy až k patě, chvilku jako by váhala, ale pak mi neochotně kožíšek přinesla z výlohy a téměř štítivě mi ho podala.

Co je? Stalo se něco? Vypadám snad, že do kožíšku nevlezu? Nebo snad, že na něj nemám peníze?

Kožíšek se nezkouší v kabince, a tak jsem si přímo před paní prodavačkou rozepla sako a hned jsem pochopila, proč se tak chovala. S každým knoflíkem se ze mě sypaly nové a nové plátky brambůrků. Měla jsem je nasypané ve výstřihu, jak jsem tam na ulici nesla krmícího se syna a vůbec jsem si toho nevšimla. Na zemi po mně zbyla památka. Pohotově jsem paní prodavačce vysvětlila: „Víte, před chvilkou jsem nesla syna v náručí a on jedl brambůrky.“ Řekla jsem paní prodavačce na vysvětlenou, ta se jen usmála a řekla: „Ach ták, nejdřív jsem Vám nechtěla kožíšek ani nosit, ale pak jsem si všimla, že jste slušně oblečená a až na ty chipsy i upravená.“

Kožíšek mi naštěstí byl a byl za zlomek původní ceny. A tak jsem ho zaplatila, chvatně opustila obchůdek a cestou domů jsem děkovala tomu, že pracuji v kanceláři, kam nosím kostýmky, a ne někde, kam mohu přijít třeba ve sportovním. A já ten den byla právě v pracovním.

Ale kožíšek za tu ostudu stál. Nosila jsem ho opravdu dlouho a sklidila jsem za něj mnoho obdivných slov.

S pozdravem čtenářka

Pavla Kroupová