Koktání malých dětí

Synkovi jsou tři roky a zhruba před dvěma měsíci začal ze dne na den koktat. Nepředcházel žádný velký stres, úraz, nic zásadního. Zprvu jsem tomu nevěnovala větší pozornost, šlo spíš o zadrhávání, ale během týdne se ze zadrhávání stalo opravdové a hodně nepříjemné koktání. Několikeré opakování začátečních a posledních slabik u každého slova. Rvalo mi to nejen uši, ale hlavně duši, ihned mi totiž hlavou problesklo, co všechno ho v životě může potkat, od posmívání ve škole po složité hledání práce v dospělosti. Okamžitě jsem sedla k internetu a začala hledat všechny dostupné informace …

Abych osobní zkušenost s koktáním trochu blíže uvedla, představím synka samotného. Jedná se o velmi bystrého a živého kluka, povídavého až příliš, velmi dominantního a hůř přijímajícího autority. Některé vlastnosti jsou vrozené, poslední dvě přisuzuji spíš faktu, že má o šest let staršího bratra a velmi rychle okoukal některé jeho reakce na příkazy, zákazy a dobře míněné rady (zkrátka hození hlavou, znuděný výraz a husí kůže při slovech jako úklid, sprchování, poděkování apod.). Jsem rozvedená a kluci žijí déle než půl roku ve střídavé péči po týdnu. S bývalým manželem vycházíme více než dobře a bydlíme jednu ulici od sebe. Našemu rozchodu nepředcházely žádné hádky, tahanice, rozvod samotný trval pár minut a na všem jsme se bez problémů domluvili, naše děti jsou pro nás oba priorita číslo jedna.  Děti si na nový režim dobře zvykly a až na krátkodobé drobné kázeňské přestupky staršího syna ve škole jsme žádnou negativní reakci nezaznamenali. Bývalý manžel má vadu řeči (zadrhávání), v dětství a pubertě velmi výraznou, teď v dospělosti už poznají jeho vadu pouze velmi blízcí přátelé, léčbu nikdy žádnou neabsolvoval. Zásadní je možná ještě fakt, že sám začal koktat po rozvodu rodičů.

… informací na netu moc není. Všechny v zásadě obecné, za všechny přikládám jeden článek, který vše podstatné shrnuje:

Koktavost neboli balbuties je v současnosti relativně častou řečovou poruchou a podle odhadů má menší či větší problémy v souvislosti s koktáním každý stý člověk. Obecně můžeme rozlišit několik hlavních typu koktání. Jedním z nich je koktání, při kterém dochází k opakování (zadrhávání) na začátku slova. Např. slovo “statečný” je pak vysloveno jako “s-s-s-statečný”.

Druhým typem u zadrhávání se vyskytuje v situacích, kdy je specifický zvuk vyslovován prodlouženě, často opět na začátku slova, např. “sssstatečný”. Další typ balbuties zahrnuje zablokování řeči, kdy dochází ke krátkým pauzám uprostřed vyslovovaného slova, např. “s….tatečný”.Jasná příčina koktání zatím není známá, ale odhaduje se multifaktorialita příčin, co znamená, že na balbuties se podílí vzájemně vícero příčin. Podle výzkumů je v populaci mezi balbutiky víc mužů než žen. V rodinách, kde se balbuties již vyskytla je taktéž vyšší pravděpodobnost nebo vyšší výskyt zadrhávání, to znamená, že významnou roli zde hraje taky dědičnost. K těmto poruchám řeči taky přispívá silné vyčerpání, stres, vzrušení či strach. Ne každý jedinec však při emocionálně vypjaté situaci začne zadrhávat. Zde se opět akcentuje role predispozice a vrozených faktorů, čili když člověk dispozice k zadrhávání má, je vyšší pravděpodobnost, že při nadměrné zátěži nebo emocionálně silných situacích jako je hněv, radost, strach, citové vzrušení apod. se člověk bude v řeči zadrhávat. Při situacích jako je ústní zkouška, projev před vícero lidmi ale taky např. hádka apod. koktání výrazně zhoršují…

Druhý den už jsme seděli v čekárně dětské lékařky, která se ze synka marně snažila vypáčit i jediné slovo a na mou žádost o doporučení na logopedii prohodila: nechte to, je ještě malý, třeba se to samo spraví. Možná ano, možná ne, je to ale problém a já ho chci řešit, hned, vymámila jsem z ní požadovaný papír a ještě ten den se objednala na logopedii.

Rozhovor s paní logopedkou pro mě byl celkem studená sprcha. Nejdřív mi řekla, že si nemám hlavně nic vyčítat, kdyby každé dítě z rozvedené rodiny začalo koktat, běhá kolem nás polovina národa s vadou řeči. Jedná se opravdu o několik faktorů a „spouštěčů“ najednou, nicméně nemám očekávat žádné zázraky a okamžité zlepšení, bude to běh na dlouhou trať. Synka si nahrála a vzhledem k jeho věku a živé povaze zavrhla každotýdenní docházení do ambulance. Poradila ale několik dechových cviků. Koktavost se neprojevuje při zpěvu a zpěv funguje na bázi hlubokého nadechnutí a pomalého vydechování v rytmu. Stejný princip je potřeba přenést i do řeči. Tím se odstraní zbrklé a „nenadechnuté“ mluvení a zároveň je hlubokým nádechem dost času na rozmyšlení si, co přesně chci říct. Tedy kompletní změna zažitých návyků řeči. Cvičení s tak malým dítětem obsahuje následující kroky od nejjednodušších po složitější (možné jsou samozřejmě různá vylepšení tak, aby cvik dítě zaujal a bavil):

1. V sedě nebo leže pomalu zvedat ruce nad hlavu se současným hlubokým nadechnutím. Potom pomalu vydechovat jednu ze samohlásek, třeba aaaaa nebo uuuu. Cvičení několikrát opakovat, my jsme si hráli, že při zvedání rukou roste strom a při výdechu padá listí.

2. Pomocí nakreslených kartiček nebo pexesa se dítě naučí na jeden nádech a výdech vyslovit více a více slov. Prcek nejprve otočí jednu z kartiček, musí se hluboce nadechnout a výdechem říct, co je na kartičce namalované. Kartičky se postupně přidávají a postupně by mělo dítě zvládnout na jeden výdech až osm obrázků. Samozřejmě vše postupně v rozmezí týdnů, pomalu a v klidu. Pokud dech při více slovech nestačí, je nutné dítě naučit, že se znovu hluboce nadechne a výdechem dokončí zbylá slova.

3.Další cvičení navazuje na předchozí. Dítě otočí kartičku s obrázkem, hluboce se nadechne a na jeden výdech řekne co vidí a zároveň odpoví na otázku, například: hluboký nádech a na výdech řekne-na obrázku je telefon. Maminka se zeptá-jakou má barvu? Dítě se zase hluboce nadechne a odpoví: telefon je červený.

Pravidlem by mělo být, že cvičení jsou prováděna, když je dítě odpočinuté a dobře naladěné, nemělo by přesáhnout deset minut a je nutné správnost cvičení opravovat i přes prckovu nelibost. Zkrátka špatně provedené cvičení nadělá větší zle než žádné cvičení.

S dítětem je také potřeba hodně zpívat, učit říkanky, při kterých bývá mluvení také bez problémů, díky správnému dýchání podobnému při zpěvu. Ze zkušenosti můžu doporučit knížku Žvanda a melivo. Knížka obsahuje spoustu výborných cvičení a nápadů na rozšíření a procvičení slovní zásoby.

Vyvarovat by se rodiče měli následujícímu:

• Skákat dítěti do řeči a dokončovat za něj věty
• Na jeho koktání upozorňovat, mluvit o něm před ostatními (čím později si dítě svou vadu řeči uvědomí, tím lépe)
• Dítě litovat, dávat mu různé úlevy (mohlo by si spojit svou koktavost s jakousi výhodou), naopak důslednost je nutná, stejně jako rovnost mezi sourozenci.
• Omezovat řeč (když nebude mluvit, nebude koktat), to je špatně, dítě musí mluvit, mluvit a mluvit a řeč rozvíjet, pomocí rozumného přístupu rodičů i okolí.
• měnit často prostředí, zahlcovat dítě zážitky (naopak, mělo by být co nejvíce ve známém pohodovém prostředí, v klidu)

Na internetu jsem našla pár dalších možností léčby, které mají slušné výsledky:

•  Kineziologie – nezkoušeli jsme vzhledem k věku synka, přestože jsem zjistila, že v první fázi se případné psychické problémy řeší primárně přes rodiče, na logopedii mi byla doporučena poradna http://lonicera.info/jak-pracuji/
• Poradna osobního rozvoje – nemám žádné zkušenosti, ale na různých diskuzích je chválena www.nevimova.cz
• Psychologie – tuto variantu jsem zatím nevyužila, protože synek je pohodový vyrovnaný kluk, nejsem si vědoma žádné psychické zátěže. Později, při případném zhoršení řeči tuto variantu ale nevylučuji.
• Homeopatie – tady jsem se nechala zlákat dobrými výsledky a zašli jsme do Ústavu celostní medicíny v Praze, kde paní homeopatka prcka prohlédla a dle zjištěných informací nasadila kapky vyrobené na míru a Sedalii, vitaminy Magnesium, B12 a B6.
• Neurologie – neurologické vyšetření jsme absolvovali, včetně měření EEG, vše v naprostém pořádku.

V současné době je u synka patrné velké zlepšení, jednak díky výše zmíněným cvičením, zřejmě i díky homeopatii, kdy vidím celkové zklidnění. Doufám, že tento trend bude pokračovat a koktání se zbaví postupně úplně. Všem rodičům, které mají podobné potíže s dětmi můžu doporučit následující kroky:

• při prvních problémech s řečí na nic nečekat a zajít na logopedii a neurologii. Neurolog vyloučí příčiny jako zranění či špatný vývoj nervové soustavy, dobrý logoped by měl doporučit cvičení a případné docházení do logopedické ambulance dle věku a nátury dítěte.
• S prckem hodně zpívat, případně přihlásit do vhodného kroužku zaměřeného na zpěv nebo recitaci.
• Vytvořit důsledné, ale láskyplné prostředí, dítěti se naplno věnovat a postupně zařazovat vhodné knížky a dechová cvičení.
• Zvážit některou z uvedených doplňkových metod léčby jako kineziologie, homeopatie.

Všem přeji pěkné prázdniny a pohodové, zdravé děti 🙂