Když se komunikace zadrhne

Mezi dvěma a čtyřmi roky věku, když si děti osvojí slušnou slovní zásobu, může se jim uprostřed hovoru znenadání stát, že se zadrhnou: “Eeee…Uuuu…Hmmm.” Zarazí se u nějaké hlásky a nedokážou dokončit větu. Někdy se i zakoktají, znervózní, přestanou chtít mluvit dál a popadne je bezmocný vztek. Nedělejme si s tím hlavu. Tok myšlenek a pojmů, které nám chtějí sdělit, je prostě příliš silný na to, aby byl adekvátně vyjádřen jejich dosud omezeným slovníkem a vypořádal se s malou zkušeností se stavbou věty. A tak dojde k jakési “zácpě” na trase.

Nenechme se však ani ošálit opakem-obratná a plynulá řeč neznamená pokaždé vysokou inteligenci. Dítě, které dobře mluví, není nutně inteligentnější než to, které zadrhává nebo špatně vyslovuje. Všechny děti umějí mluvit velmi brzy. Je třeba jen rozlišit jejich jazyk, protože se mohou vyjadřovat stejně dobře slovy jako gesty nebo “miminkovštinou”.

Než se dítě naučí používat nějaké slovo, musí projít třemi fázemi:

1. Nejdříve je rozezná, když je někdo vysloví
2. Pak je vysloví, když uvidí odpovídající předmět.
3. Nakonec si na ně samo vzpomene, i když předmět nevidí.

Podívejme se, jak mu v tom můžeme pomoci:

1. Když ještě nemluví nebo teprve začíná, ukážeme prstem na nějaký předmět a jasně vyslovíme jeho název, který budeme opakovat při různých příležitostech.
2. Důležité je také to, aby si dítě umělo samo dané slovo vybavit-můžeme ukázat na předmět a dítě požádat, aby řeklo, jak se jmenuje.
3. Můžeme dítěti klást otázky typu: “Kde je židle?” “Kde je volant?” “Kde je topení?”
4. Dáváme jednoduché hádanky: “Má to kola a hýbe se to. Co je to?” Pamatujeme na to, že existuje více řešení.

Zdroj: Jak odmalička rozvíjet inteligenci dětí (Nessia Laniado)