Když je dítě autista

Autismus – vrozená vývojová porucha, zasahuje celou osobnost člověka, autista má specifické problémy v oblasti myšlení, komunikace a sociální interakce. S autismem, stejně jako s dalšími vrozenými vadami, nemocemi a handicapy jsem se setkala na střední škole sociálního směru, kterou jsem vystudovala. Zde jsme měli mezi odbornými předměty –  psychologii, psychopatologii, pedagogiku, speciální pedagogiku. Učili jsme se o různých odlišnostech lidského zdraví – autismus, ADHD, dětská mozková obrna, epilepsie, Dawnův syndrom, různé druhy dyslexií,…. a nejen, že jsem se o těchto nemocech a odlišnostech učila, ale poznala jsem je i na vlastní kůži, v rámci středoškolské praxe v různých zařízeních. Mohla jsem tyto děti poznat osobně a zkusit s nimi pracovat. Hodně si pak člověk uvědomí jaké štěstí  a neocenitelný poklad má, pokud se mu narodí dítě absolutně zdravé a některé maminky pak jako slepice na hnojníku řeší nesmyslné věci – jak to, že jejich dítě ještě nechodí, když sousedovo už běhá, jak to že máme ve 2 letech ještě pleny,…..Tohle nejsou starosti, tímhle se nemusejí absolutně zabývat. O skutečných starostech a zátěži nejen psychické může vyprávět maminka autistického děvčátka.

……Co je autismus? Zabývám se tímto tématem už 1,5 roku a stále nevím vše. O to je těžší vysvětlovat lidem na ulici, když se diví, proč se ta holčička válí na zemi. Zvenčí by člověk nepoznal, že je nějak handicapovaná. To je u autistů právě to zrádné. Co pochopí zdravé dítě za chviličku, vy učíte to své autistické třeba rok. A nemluvě o tom, že něco se nenaučí nikdy! Nevědomost o této poruše spočívá hlavně v malé osvětě. Statistika říká, že každé 300 dítě trpí poruchou autistického spektra. U některých dětí se to dá rozpoznat již velmi brzy, nemluví a chovají se jako “Rain Man”, ale jsou i děti, které se do 3 let věku vyvíjejí úplně normálně a pak překvapivě nastane zlom a regrese. Moje Janička byla hodně plačtivá a celkově nespokojená. Byla velmi mrštná a už v 10 měsících chodila. Ovšem když se v roce zastavilo přibývání slůvek a naopak spíše mizela, začala jsem mít podezření, že není něco v pořádku. S hračkami si nedokázala hrát. Nebavilo ji prohlížení knížek, u ničeho nevydržela dlouho. Myslela jsem si že za to může hyperaktivita. Od dětské lékařky jsem dostala radu – nesrovnávat své dítě s jinými, a když v 18. měsících neřekla Janička žádné slůvko a lékařka mi pohrdavě s náznakem otrávenosti zdůraznila, že některé děti začínají mluvit až ve 4 letech, vzala jsem situaci do vlastních rukou. Přes internet jsem se dopídila všech potřebných informací. Potom jsem šla s dcerkou na neurologii, kde bylo poprvé vyřčeno podezření na autistické rysy.

V současnosti se u Janičky objevuje stagnace vývoje řeči, s dětmi si nedokáže hrát, pokud něco chce – vede mě za ruku, chodí po špičkách, při radosti třepetá rukama, kolísá intenzita pozornosti. Občas je velmi citově labilní – snadno se rozčílí a v afektu shazuje všechny věci ze stolu, nebo štípne druhou osobu, nebo se válí po zemi či tluče do zdi. Díky naší důslednosti se ale velmi rychle naučila dodržovát zásady hygieny, ve 2 letech neměla pleny ani na noc, pije sama z hrníčku, jeví snahu při jídle používat vidličku a lžíci, umí se sama svléknout, rozepnout zip, uklidit si boty. Dochází do speciální mateřské školky, rychle si tam zvykla a každý den se těší. Personál je tam totiž velmi milý a vstřícný. Největší plus vidím, že je Janička mezi dětmi.

Ano, autismus je velmi smutný – a na všech frontách. Hlavně pro rodiče – ta bezmoc, když chcete pomoci ale nevíte jak….Vaše dítě vás odmítá a zraňuje jak fyzicky tak psychicky. Vy děláte první a poslední a najednou zjišťujete, že jste odtrženi od společnosti, protože nechcete nikoho obtěžovat specifickými potřebami vašeho dítěte. Zjistíte, že šidíte své koníčky, přestanete chodit do práce a trpíte depresemi. Ano, to vše je obrovská tíha, co nese na svých bedrech rodič takto postiženého dítěte.  Ale neodložím ji nikdy do ústavu. Budu tu pro ni, budu bojovat za každý její úsměv a radost v očích. To je totiž to jedinné na čem mi skutečně záleží.