Když chce papat samo

Prvních 6. měsíců bylo miminko při krmení pasivní. Nyní přichází čas, kdy se zvědavě pokouší zapojit do celého procesu i svoje neobratné ručičky. Všechny maminky začínají asi stejně – rohlíkem, který si dítě vyžádá při nákupu v obchodě. Začíná se trefovat do pusinky a pokud nám to trpělivost dovolí, a měla by, dáme dítku do ručičky i lžičku s nějakou, nejlépe hodně hustou mňankou. Nepořádek, který při svých prvních pokusech vytváří, nedělá naschvál, takže vše berte s humorem. Pořiďte bryndák (brzy zjistíte že nejlepší je omyvatelný pouhým hadříkem), mě sloužili dobře staré roztrhané plíny. Hodně brzy zjistíte, že nejideálnějším oblečením při prvním jídle  vašeho batolátka by byla pláštěnka. Možná ještě než začne lžícové období, budete trénovat něčím, co nenapáchá větší škody. Rohlík, či různé potraviny nakrájené na malé kostičky či plátky (sýr, banán). Dítě si natrénuje hlavně bezchybné trefování do pusinky.

Období lžičky může začít. Základní pohyb je natrénován a šikula už bezpečně ví, kam jídlo z talíře přemístit. Zprvu bude lžičku držet neobratně. Vhodné je začínat s lžičkou speciálně pro malinké děti – měkkou plastovou s gumovým koncem. Nehrozí tak poranění citlivých dásniček, nebo bolestivé píchnutí do oka. Podávejte malým začátečníkům hustčí konzistence jídla, nejlépe z hlubokých mističek, lépe se jim bude bagrovat. Můj syn začínal sám s pribináčkem – ten je krásně hustý. Neteklo to všude a netekly ani moje nervy. Lžíci dejte dítěti hned, když ji chce. I když s ní bude zpočátku jen mávat a tlouct do stolu. Touto cestou se s ní seznamuje, přesto že zatím nechápe k čemu slouží.

Asi v 8. měsíci se mu sem – tam povede lžičku namočit a olíznout. Nenuťte dítě dojídat, pokud pevně zavře pusinku a odvrátí hlavičku, jídlo je u konce. Počítejte i s tím, že spouta jídla zkončí pod stolem, takže krmení v pokoji s bílým kobercem a vysokým chlupem není nejšťastnější nápad. Nehodě se neubráníte, i když moje kamarádka myslela jak dá na vše pozor a nic se nestane. Nikdy dítěti nedržte ručičky, když chce zkoušet papat samo, to je totiž ta nejlepší cesta ke znechucení jídla. Také na dítě nekřičte pokud dělá nepořádek. Ono se teprve učí. Ten rozumnější jste tu vy a musíte tomu vše přizpůsobit (prostředí, oblečení). Nesmíme si myslet, že batole bude hned jíst bravurně jako my. Pokud jsme nervovější tipy, nechme společné papání tatínkům či babičkám. Opravdu není nutné dítě stresovat a odrazovat ho od jeho pokusů být samostatné (v čemkoli).